Jak tolerovat mnohoženství, ač ho zákon zakazuje

V Německu se blíží dohoda o velké koalici. Už proto, že křesťanští a sociální demokraté se shodli na podmínkách slučování rodin běženců. Bude to záležitost německých úřadů, takže lze říci, že vše je pod kontrolou státu. Což ale neplatí úplně. To, jak lze stát – jeho zákony, pravidla, hodnoty a politická provolání – obejít, dokládají věci na pohled okrajové až bizarní. Třeba mnohoženství.

Ilustruje to zpráva, že v německém okrese Pinneberg úřady povolily syrskému běženci, aby za ním přijela jeho druhá manželka. Co se děje? Že by Německo tolerovalo mnohoženství? Že by jeho úřady přestaly respektovat zákon, který bigamii zakazuje? Kdepak. Ten zákon platí stále. Jenže emoce a humanita bývají v jistých situacích silnější než zákon. Jako právě v tomto případě, kdy stačí říci, že jde o blaho dětí.

Syřan přijel do Německa v roce 2015 se ženou a čtyřmi dětmi. Problém nastal, když vyšlo najevo, že matkou dětí je jeho druhá manželka zůstavší v Sýrii. Kdyby ji Německo na své území nepustilo, dodrželo by sice zákon proti bigamii, ale ty čtyři děti by trpěly oddělením od matky. Úřady tudíž vyměkly. Ne proto, aby dotyčný mohl mít v Německu více žen, ale „primárně pro blaho dětí“, jak to krásně řekl okresní úředník Oliver Carstens.

Takových případů bylo v Německu publikováno více. Jistě, týkají se nepatrného počtu lidí. Ale jejich význam je značný z obecnějšího důvodu. Dokládají, jak slabé mohou být argumenty, že státy (nota bene tak vzorné právní státy jako Německo) dokáží plně kontrolovat, prosazovat a vymáhat své zákony, právní předpisy, pravidla, politická prohlášení či deklarované hodnoty. Dokládají, že zásada předběžné opatrnosti – kterou se donedávna tak zaštiťovala levice – je zcela na místě.

V době, kdy se tak straší dezinformacemi, připomeňme pár věcí. Zprávy o tolerovaných případech mnohoženství nejsou fake news. (Leda že by fake news šířila i média jako Die Welt či Huffington Post.) Ladí s tím, co už dříve říkala zmocněnkyně spolkové vlády pro integraci Aydan Özoguzová, když se vyslovila proti paušálnímu zákazu dětských manželství.

Nedivme se, že lidé cítí nejistotu. Nedivme se, že Miloš Zeman získal tolik hlasů, ač se ví, že migrační politiku prezident neurčuje. Neurčuje, jenže dost lidí má pocit, že může nastat situace, jakou sice všichni předem vylučovali, ale náhle se musí překousnout „pro blaho dětí“.

LN, 1.2.2018