Armin Laschet - CDU mění lídra, ale nikoliv politiku

V pondělí byl v Německu zvláštní den. Bylo tomu 150 let, co německá knížata provolala pruského krále Viléma císařem. Poprvé ve své historii se Německo stalo jednotným státem. Přitom státoprávně i politicky je to fenomén vlastně výjimečný: jednotné Německo existovalo v letech 1871–1945 a potom až od roku 1990, tedy úhrnem jen 104 let. A též 18. ledna 1871 se stal prvním německým kancléřem Otto von Bismarck, politik spjatý s konzervatismem, s bojem proti vlivu katolické církve (Kulturkampf) i se vznikem sociálního státu.

Možná vás překvapí, že nahlédnete-li do německých médií, moc to nepřipomínají. Jako by se Německo stydělo nejen za nacismus, ale i za císařství (ač tehdejší Evropa byla císařů, carů a sultánů plná) a za svou historii. Přitom i kdyby se za historii raženou císařem a kancléřem Němci styděli, nemají problém s kancléřským systémem jako takovým. V sobotu křesťanští demokraté hlasováním rozhodli, že jejich novým lídrem – tedy i potenciálním nástupcem kancléřky Merkelové – bude Armin Laschet, dosavadní premiér Severního Porýní – Vestfálska.

Angela Merkelová je kancléřkou 16 let (2005–2021), stejně jako její mentor Helmut Kohl (1982–1998). Leč politiku dělala jinou, nikoliv kohlovsky konzervativní a jasně vymezenou. Charakteristické pro její éru jsou velké koalice se sociálními demokraty, do té doby zcela výjimečné (jen velká koalice CDU a SPD kancléře Kiesingera v letech 1966–1969). Bude tato linie pokračovat i v době, kdy křesťanské demokraty nepovede Merkelová? Kdy voličská podpora sociálních demokratů hluboko klesla? (Zkuste si malý test: znáte z hlavy jméno lídra SPD? Dříve to patřilo k dobrému tónu.) Kdy progresivistické složky v CDU zvažují spolupráci se Zelenými i společnou vládu s nimi? Tyto otázky visí ve vzduchu už pár let.

Jistě, velké koalice provedly Německo různými otřesy (ekonomická i migrační krize, korona) lépe než vlády jiných států. Ale velké koalice vytěsnily ostrou debatu i roli opozice. Tvrdě to shrnul novinář Jan Fleischhauer: „Není tu skutečná opozice. Zelení už se považují za součást vlády a její kritiku zastavili. Sociální demokraté nevědí, pro co či proti čemu mají být. AfD je jen kašpárkové divadlo.“

Kdyby v boji o vedení CDU zvítězil Friedrich Merz, dalo by se čekávat, že pravici odřízne od tohoto trendu a nasměruje ji k odkazu Helmuta Kohla. Jenže vítěz Armin Laschet ztělesňuje cosi jako „pokračování merkelismu bez Merkelové“, tedy pokračování statu quo.

I Der Spiegel, list, který je názorově blízko Zeleným, sice v podtitulu napsal, že s Laschetem přebírá vedení CDU „černo-zelený“ politik. Ale vzápětí dodal, že Laschet je pokračovatelem, nikoliv měničem kurzu, že bazíruje na tom, aby CDU zůstala silná v politickém středu. A má-li politický střed ztělesňovat i vláda CDU se Zelenými, museli by o tom nejprve přesvědčit v letošní volební kampani sami Zelení.

Jak si to přebrat?

Možná tak, jak napsal Der Spiegel: co se týče politického habitu, je Laschet ze všech kancléřských kandidátů nejpodobnější Merkelové (doslova „nejmerkelovatější“). Což může v praxi znamenat téměř cokoliv. Uvidíme, jaké výsledky přinesou volby 26. září.

LN, 18.1.2021