Je trochu riskantní koupit si v dnešní ujeté době v Německu zmrzlinu. Ptáte se proč? Jednoduše proto, že si ji bezprostředně po zakoupení nesmíte olíznout, a to ani v blízkosti cukrárny, ve které jste ji koupili.

V hlavních večerních zprávách jedné hojně sledované německé televizní stanice proběhla v těchto dnech neuvěřitelná reportáž – a určitě to nebylo na „apríla“:

Usedlejší pár z Würselenu v Severním Porýní-Vestfálsku si při prosluněné procházce městem zakoupil za nějakých šest eur u místního Itala dvě zmrzliny a, jak je celkem normálka, oba ještě v blízkosti prodejny sladkou pochoutku nedočkavě olízli... Ajajaj, to je teda průšvih! V Německu totiž platí v době koronavirové krize vyhláška, která praví, že zahájení konzumace zmrzliny je povoleno až za hranicí 50 metrů – tedy nějakých sedmdesát kroků - od cukrárny. A ti dva zkrátka měli smůlu, že neunikli pozornosti slídivého oka pilného pracovníka městského Pořádkového úřadu zvaného „Ordnungsamt“. Úředník jim oznámil, že se dopustili přestupku, za který jim účtuje pořádkovou pokutu v částce dvakrát dvěstě, tedy celkem „čtyři kila“ – tento obolus tak nedobrovolně změnil majitele.

Když se to dozvěděl onen zmrzlinář, zjihnul a předmětných čtyřista eur daroval pokutovanému páru, který byl tím gestem tak dojat, že podle reportáže hodlá celou částku darovat na dobročinné účely. To je asi v podstatě chvályhodné. Ale přesto: pár si takto proti své vůli koupil za těžké peníze celkem nadbytečnou životní zkušenost... a blízko cukrárny si hned tak nelízne. Zmrzlinář si asi nevědomky zajistil jedinečnou reklamu – na pár chvil se stal nejznámějším zmrzlinářem Německa! Dá se ale u tohoto zmrzlinového happyendu konstatovat „konec dobrý, všechno dobré“? No, nevím... celá ta historka mi připadá drobet ulítlá.

O tom svědčí i pokračování stejné reportáže z Berndorfu v Sasku-Anhaltsku, kde má podobnou zkušenost s úřady i jiný zmzlinář italského původu s lahodně znějícím jménem Enio de Bono. Ten zase dostal od pořádkových úředníků důraznou výstrahu – řečeno fotbalově „žlutou kartu“ - za to, že ani jeho zákazníci neudrželi na uzdě svou lačnost a oblízli zmrzlinu moc blízko jeho zmrzlinárny – určitě ve vzdálenosti menší než padesát metrů. Při opakování přestupku mu hrozí pokuta ve výši 1000 eur (?!)... úředníci toho městečka tedy fakt nejsou žádní troškaři! A také jim nedochází, že zmrzlináři by si museli dočasně najmout zvláštní personál na skutečně důsledné vymáhání uvedeného předpisu u svých zákazníků na přilehlých ulicích a náměstích.

A úřední vysvětlení toho zmrzlinového „Babylonu“:

“... došlo k porušení § 9 odst. 2 vyhlášky na ochranu před rozšiřováním infekce koronaviru (...)“

“... jelikož má být zabráněno ukápnutí zmrzliny na oblečení nebo na podlahu při prvním rychlém olíznutí zmrzliny a současném spěšném pohybu směrem od cukrárny“ (a pak, že je úřední jazyk suchý a prkenný).

Jedno je jisté: úřední šiml nad zmzlinovými předpisy v Německu v éře koronaviru řehtá blahem.

Mnichov, 2. května 2020