Protesty odpůrců jaderné energetiky proti přepravě radioaktivního odpadu patří ke každoročnímu německému folkloru již od dubna 1995, kdy proběhl historicky první transport. V německém tisku se pro odpůrce (nejenom) jádra vžil název „Chaoten“ a jejich činnost je nazývána češtině blízkým pojmem „Krawalle“. Letošních protestů se však účastnilo více lidí než v minulých létech, a nejednalo se pouze o „profíky“. Policie hovoří celkem o 25-30 tisících účastnících protestních akcí, organizátoři až o 50 tisících.

Dosavadní přepravní trasy z La Hague do Gorlebenu (Mapa: Wikipedia DE)

Důvody zvýšeného počtu protestujících v letošním roce jsou dva. Prvním je, že v roce 2009 neproběhl žádný transport, protože probíhala schvalovací procedura nových přepravních kontejnerů ze strany německého jaderného dozoru. Tudíž pravidelní profesionální účastníci z tvrdého jádra odpůrců přišli v loňském roce o každoroční adrenalinovou orientačně-bojovou hru s policií na železničních tratích v lesích Dolního Saska a po loňském vynuceném půstu byli na letošní bojovou sezonu patřičně nažhaveni. Druhým důvodem bylo, že představitelé pravicové vládní koalice CDU/CSU a FDP počátkem září rozhodli o prodloužení provozu jaderných elektráren o osm, resp. čtrnáct let. Toto rozhodnutí bylo silně kritizováno ze strany zelených hnutí, které této skutečnosti využily pro mediální „náborovou kampaň“ na zajištění přítomnosti široké veřejnosti a jejím aktivním spolupodílení se na protijaderných protestech.

Kontroverzní jaderný náklad na nádraží v Kehlu (Foto: Bild)

Aktivity militantního křídla profesionálních bojovníků za lepší zítřky nemá cenu komentovat. Jejich boj za čistší přírodu (prapůvodní idea) jim totiž v průběhu času splynul s bojem proti jaderné energii (mediálně uvržené do klatby a prohlášené za „nečistou“), který se následně marxisticky transformoval do pokročilejší formy – boje proti energetickým společnostem (kořistníci z „nečistých“ elektráren), potažmo do boje přímo proti kořistnickému kapitálu, který tyto společnosti vlastní. A boj proti kapitálu je, jak známo, věčný.

Profesionální odpůrce jaderné energetiky v akci s molotovovým koktejlem (Foto: Bild)

Jinými slovy militantní křídlo „ochránců přírody“ nebude nikdy uspokojeno a vždy si najde nepřítele. Pokud zůstaneme u energetiky, tak v případě neexistence jaderných elektráren by jeho stoupenci zřejmě nasměrovali svoji údernou pěst proti elektrárnám uhelným, resp. plynovým (emise CO2 a dopady na „ochranu klimatu“), popř. větrným (ničení rázu krajiny, stroboskopický efekt, zabíjení ptactva), popř. vodním (ničení rázu krajiny, zaplavování vesnic, nucené stěhování obyvatelstva), popř. fotovoltaickým (ničení rázu krajiny, zábor velkého množství zemědělské půdy, znečišťování životního prostředí chemikáliemi při výrobě solárních článků). Otázkou k diskuzi je protijaderná angažovanost obyčejných lidí, kteří posedávají na kolejích společně s „profesionálními aktivisty“. Jak toto vysvětlit? Podle názoru autora v tomto případě vidíme názorný příklad fungování médií v dnešní společnosti. Od vzestupu zelených hnutí od počátku devadesátých let byly německé veřejnosti v médiích masově prezentovány idealistické vize o nové, čisté „ekologické energetice“ založené výhradně na obnovitelných zdrojích energie (OZE). Byly to vize o energetice bez reliktů překonané minulosti, tedy bez špinavých uhelných a především jaderných elektráren. Mediální zbožštění OZE dosáhlo vrcholu za vlády SPD a Zelených pod kancléřstvím Gerharda Schrödera v roce 2000, kdy byl koncipován program Atomausstieg - odstoupení od jaderné energetiky.

Záběr z frontové linie (Foto: Bild)

Kardinální problém ovšem spočívá ve skutečnosti, že odstoupení od jaderné energetiky bylo formulováno z čistě politických a ideologických hledisek, bez ohledu na reálné fyzikální, technické a ekonomické možnosti německé energetiky. Nyní se nacházíme téměř na konci roku 2010, zhruba uprostřed původně plánovaného období útlumu jaderné energetiky (2000 – 2022). V roce 2000 vyráběly jaderné elektrárny zhruba třetinu veškeré německé elektrické energie, v roce 2009 zhruba čtvrtinu. V současné době jsou na severu Německa vybudovány větrné elektrárny se souhrnným instalovaným výkonem šestadvaceti temelínských bloků a další desítky gigantických větrných farem jsou plánovány. Šestnáct uhelných a plynových elektráren s celkovým instalovaným výkonem dvanácti Temelínů se aktuálně staví, resp. rekonstruuje. Německo ve spolupráci s Ruskem nastartovalo projekt plynovodu Nord Stream, aby bylo schopno v budoucnu krmit nenasytné Otesánky plynových elektráren. A jen tak mimochodem, v rámci Nord Stream se pod vlajkou ruského Gazpromu angažuje i hlavní postava programu odstoupení, bývalý kancléř Schröder...

Tak tento účastník protijaderných protestů zřejmě německé policii těžkou hlavu nedělá (Foto: Bild)

I přes všechna tato opatření, ekonomicky extrémně nákladná, z výpočtů Spolkové energetické agentury vyplynulo, že v případě pokračování odstavování jaderných elektráren by Německo v roce 2020 vykazovalo fatální nedostatek instalovaného výkonu, což je pro evropskou průmyslovou mocnost neakceptovatelná energetická perspektiva. Ve světle těchto skutečností vládě Angely Merkelové nezbývalo nic jiného než program odstoupení od jaderné energetiky přehodnotit, tj. rozvolnit v čase, a zabránit tím budoucímu pádu Německa do „energetické jámy“. To jsou ovšem argumenty, které se v minulosti v masmédiích příliš nevyskytovaly a doposud ani příliš nevyskytují. Takže mnoho německých občanů se jednoduše domnívá, že jaderné elektrárny je možné okamžitě odstavit a jejich setrvalý provoz je pouhá politická službička od „vládních služek velkokapitálu“. Otázkou je, jestli je vůbec reálné dotlačit německou veřejnost k fyzikálnímu úhlu pohledu na energetiku oproštěnému od mediálně deformované environmentalisticko-politické interpretace faktů. Ostatně, zdaleka to není pouze problém Německa.

Převzato z Nejedly.blog.idnes.cz se souhlasem autora