Historie se opakuje. V Bruselu se dohodli na drobných jazykových úpravách a zase nám prodali republiku. Bez referenda, bez veta a bez konkurence, za cenu presidenta unie. Sebevědomé deklarace pánů Topolánka a Vondry o tom, jak budou v Bruselu zvyšovat mezinárodni prestiž České republiky a obhajovat její ustavní svobody a státoprávnost, se ukázaly naprosto přehnané. Za jejich účast na bruselských jednáních se dnes bohužel můžeme jen stydět. Oba pánové tam totiž v zájmu solidarity a soudržnosti, spokojeně a bez jakýchkoliv námitek, kapitulovali před bezohledným diktátem velkoněmeckých aspirací Frau Merkel.

Její politické jednání a chování v průběhu posledních několika měsíců moc nepřekvapuje. Je pravdou, že Frau Merkel je velice iniciativní a ambiciosní vůdce. Manipulativní politická duplicita jí nijak nebrání v tom, aby někdy vystupovala jako nějaký „gauleiter“ vyžadující od ostatních naprostou podřízenost a poslušnost, nebo jako „feldkurát“, moralizující a agitující zprofanovanou modlitbou socialistické kolektivizace a požehnáním politické totality s centrálním plánováním. Disciplina prý v Evropské unii musi být.

Co ale překvapuje nejvice, je skutečnost, že se v Evropě najde jen hrstka odvážných politiků, kteří s diktátorskými plány a manýrami politické hierarchie Evropské unie veřejně a zásadně nesouhlasí. Ukázalo se, že v Bruselu vytrvali jen pánové Blair a Kaczynski, kteří, co by političtí vůdci, obhájili jakési minimum národních zájmů a prestiže. Nicméně dojemné projevy uspokojení a sebechvály většiny účastníků bruselské dohody nemohou nijak zakrýt jejich „královskou nahotu“, zbabělost a nedostatek národní hrdosti.