To, co dnes vidíme na řecko-tureckých hranicích, je hodně smutné a nebezpečné. Migranti, zřejmě znovu balamucení a uplácení Turky, se opět zkoušejí dávat na pochod do Evropy. Desítky tisíc se zas pokusily proniknout do Řecka, a tím do Evropské unie, ale údajně byli všichni zadrženi a vráceni.

„Kdo nevěří, ať tam běží,“ říkává se. Ne snad, že bych čtenáři radil, abych se vydal do toho pásma ožehavého styku mezi Malou Asií a EU, nicméně asi by takový výlet stál svým způsobem za to. Znova bychom asi viděli, jak jsme klamáni. Těžko třeba věřit, že převaděči a pašeráci lidí teď nemají žně.

Ještě horší je však na situaci jiná mystifikace. Využití těchto většinou ekonomických migrantů, kteří se stávají předmětem v nelítostném politickém byznysu.

Na začátku jsou poměrně zoufalé pokusy bezejmenných zástupů proniknout do „země zaslíbené“. Do vysněného ráje, o němž mají dotyční obvykle hodně, hodně zkreslené představy. Jen fantazie, které se asi nejednou blíží obrázkům z pohádek pro děti. Jednoduše naivní, barvotiskové představy – rozvinuté o to víc, o kolik déle tito lidé setrvávají v uprchlických táborech bez naděje na uskutečnění cíle. Což je jistě duševní rozpoložení, které lze, myslím, zneužít snadno a rychle. Obzvláště máte-li s tím už své zkušenosti. A to Turci pod prezidentem Erdoganem mají.

Již jednou se jim podařilo úspěšně vydírat Unii, když umožnili přesuny statisíců migrantů. Často prapodivných živlů, jejichž příchod pomohl vytvořit skutečnou migrační krizi. Ankara tehdy dostala z Bruselu velké výpalné a „pro velký úspěch“ to nyní zkouší zase. Tím spíš, jelikož její představitelé dobře postřehli, jakou paniku či mimořádná opatření široko daleko vyvolal v Evropě koronavirus. O němž se pak na našich sociálních sítích šíří i takové zhovadilosti, jako že jej roznášejí utečenci...

V podstatě se dá skoro říct, že Malá Asie vede s Evropou hybridní válku. Využívá při ní naší celkové slabosti, nedostatku odhodlání a (pseudo)idealistických předsudků. Kombinuje otevřené vyhrožování s dalším dovozem uprchlíků, jenom aby obdržela další prostředky z unijních financí nebo politickou podporu ke svým vojenským dobrodružstvím v Sýrii. A zároveň se tím snaží zbavit osob, které i do Turecka přišly zdaleka a s místní kulturou nemají nic společného. Což vadí stále většímu počtu místních obyvatel.

Hodně říká o našich poměrech, když se dozvídáme, že Němci chtějí určitou sumu těchto běženců z území nikoho – mezi policejními kordóny Řeků a Turků – přijmout. Nápad je to nad očekávání hloupý. V podstatě se jím Erdoganovi dáváme všanc. Opět se necháváme otloukat migranty. Posíláme vzkaz, že neumíme být důslední. Ani při obraně sebe sama.

Publikoval Deník(.cz)