Vladimír Votápek působí v současnosti jako analytik mezinárodních vztahů. Dříve pracoval jako generální konzul ČR v Ruské federaci. Jeho komentář k setkání prezidentů Ruska a USA překvapí.

Až v závěru své analýzy se Vladimír Votápek dopustí hodnocení intelektuálních kapacit ruského a amerického prezidenta a píše:

Nyní jsme v situaci, kdy jsou mezinárodní vztahy mnohem napjatější, než před lety. A kdy proti ruskému prezidentu v roli vůdce svobodného světa stojí muž, který má nejen problém držet se přísně pravdy, ale který má proti Vladimíru Putinovi zřejmý intelektuální deficit. Možná se musíme smířit s tím, že dokud bude Donald Trump v úřadu, budeme muset každou podobnou schůzku sledovat se znepokojením a obavami. A být spokojeni, pokud taková schůzka proběhne bez zřetelných problémů.

Votápek tak v souladu s americkou mainstreamovou propagandou ve stylu The New York Times a The Washington Post líčí Donalda Trumpa jako přitroublého chlapíka, kterému dělá problém „vyznat se ve světové politice“. Podle Votápka byla se schůzkou spojena i celá řada obav: Ty pramenily především z nevyzpytatelnosti prezidenta Trumpa. Z jeho stále ještě nedostatečné kvalifikace v oblasti mezinárodních vztahů. Z představy, že může, byť neúmyslně, prozradit svému partnerovi nějaké informace poškozující Spojené státy nebo jeho spojence. Že by se mohl jménem USA zavázat k nějakému obchodu, který by jemu osobně připadal vynikající, ale ve skutečnosti by oslabil západní společenství. Zdá se, že nic z toho se nestalo a to snad lze považovat za určitý úspěch.

Otevřeněji to snad už nelze ani napsat. Trump je podle Votápky „nevypočitatelný“ a buďme rádi za to, že s Putinem nedosáhl žádného „průlomu“, který by nás měl později mrzet. Klišé ohledně „nízké kvalifikace“ se prolíná celým propagandistickým rituálem mainstreamových médií v USA a západní Evropě.

Současná americká mediální politika se do nekonečna zaobírá „ruským vlivem na americké prezidentské volby“. To už dokonce přimělo Trumpa k prohlášení, že pokud o tomto zasahování administrativa bývalého prezidenta Baracka Obama věděla, měla zasáhnout. Potíž je v tom, že údajné ruské vměšování do amerických voleb začalo být aktuální teprve po porážce Hillary Clintonové. Právě tato naprosto nepředvídaná situace donutila mainstreamová média hledat viníka porážky Clintonové za hranicemi USA.

Pro protitrumpovskou propagandu je typické, že se ani náznakem nezmínila o tom, jakou poklonu složil Trump německé kancléřce Angele Merkelové za způsob, jakým vystupovala na zasedání G20 v Hamburku. Ještě před vydáním závěrečného prohlášení G20 se naopak hlavní zprávy týkaly „nepřekonatelných rozporů“ mezi USA a zbytkem G20. V závěrečném komuniké se naopak dostalo na požadavky USA, které odstoupily od podpory závěrů klimatické konference v Paříži. A trefně situaci popsal i turecký prezident Erdogan, když po odstoupení USA z této dohody prohlásil, že pokud odchod USA způsobí snížení finanční podpory „rozvíjejícím se ekonomikám v jejich boji proti znečišťování ovzduší“, Turecko také od pařížské dohody ustoupí. Opět je jasné, že hlavním důvodem pro „třetí svět“ pro podporu pařížské klimatické dohody jsou finanční injekce, které by měly nejvyspělejší státy světa poskytnout těm „ostatním“. Odchodem USA se tak ztenčí finanční zdroje a již to přestává být tak „zajímavé“.

Nicméně považovat ve shodě s analytikem Votápkem Vladimira Putina za člověka, který Donalda Trumpa přesahuje „intelektuálně“, je novým prvkem dehonestace amerického prezidenta, který zatím v západních médiích nebyl použit. Překvapí i to, že implicitně znamená Votápkova kritika Trumpa a „pravdy“ tvrzení, že Putin je na tom s užíváním „pravdy“ mnohem lépe než Trump. Možná, že by to chtělo jen překlad do angličtiny a zaslat do The Washington Post. Určitě se tam prostor pro podobný typ komentáře najde.