aneb Manipulátorům není ani Svatý otec svatý

V přívalu zpráv o řádění koronamršky tak trochu zanikla informace o tom, že papež František měl údajně podpořit uzákonění registrovaného partnerství homosexuálů. Jenomže se ukazuje, že jeho výroky byly značně překrouceny.

Zpráva o podpoře papeže Františka legalizaci svazků homosexuálních párů proběhla téměř všemi hlavními sdělovacími prostředky zhruba před dvěma týdny (například zde). Respektive byla tak vykládána jeho slova, která zazněla v dokumentárním filmu „Francesco“ rusko-amerického režiséra Jevgenyje Afineevského. Šlo konkrétně o tyto výroky:

„Homosexuálové mají právo žít v rodině. Jsou to děti Boží a mají na rodinu právo... To, co je nutné udělat, je vytvořit zákon o registrovaných partnerstvích, aby tímto způsobem měli právní ochranu.“

Papež František je znám svými liberálními postoji, kvůli kterým je dokonce občas označován za neomarxistu (zde). A tak tato zpráva nevyvolala zase až tak velké překvapení. Jenomže tentokrát byla jeho slova pořádně překroucena.

Na to, že s papežovými výroky to bylo ve skutečnosti jinak a byly vytrženy z kontextu, upozornila katolická agentura CNA (zde). Ta poukázala na to, že režisér nemluvil tak úplně pravdu, když tvrdil, že veškerá vyjádření, která v dokumentu k problematice registrovaných partnerství homosexuálů zaznívají, poskytl papež přímo jemu. Některá byla totiž převzata z rozhovoru, který s ním vedla redaktorka mexické stanice Televisa Valentina Alazrakiová v roce 2019 (zde) a v dokumentu byla upravena.

Jako například tento výrok: „Homosexuálové mají právo žít v rodině. Jsou to děti Boží a mají na rodinu právo...“ Ten byl některými komentátory interpretován jako jasné přiznání práva homosexuálů na uzavírání rodinných svazků a adoptování dětí (třeba zde). Do úplně jiného světla se však dostává, pokud je uvedena ta pasáž papežova vyjádření, ze které byl výrok vytržen:

„Homosexuálové mají právo žít v rodině. Jsou to děti Boží a mají na rodinu právo a rodiče mají právo poznat, že syn je homosexuál a že dcera je homosexuál. Z rodiny nelze nikoho vyhnat, ani by se toho neměl bát.“

Je tedy zřejmé, že papež ve skutečnosti nehovořil o „právu na uzavírání rodinných svazků“, jak se nám snaží režisér dokumentu namluvit, ale o právu homosexuálních dětí na to, aby byly svými rodiči přijímány takové, jaké jsou.

A co výrok o registrovaném partnerství? Přestože navazuje na pasáž o rodině, a mohlo by se tedy zdát, že také pochází z rozhovoru s paní Alazrakiovou, v jeho publikované verzi jej nelze dohledat. Ovšem i v tomto případě nám vodítko pro vysvětlení jeho pravého významu poskytuje plné papežova vyjádření:

„To, co musíme vytvořit, je zákon o občanském soužití. Takto by homosexuálové mohli požívat zákonné ochrany. Normy tohoto typu jsem hájil.“

Všimněme si, že papež v souvislosti se zákonem o „občanském soužití“ použil výraz „hájil“. To totiž naznačuje, že se jeho vyjádření týká minulosti. Pokud se tedy podíváme do jeho životopisu (zde), zjistíme, že otázkami homosexuálních svazků se intenzivně zabýval v roce 2010, kdy ještě jako kardinál Bergoglio působil v Argentině. Tam tou dobou probíhal proces přijetí zákona homosexuální sňatky umožňujícího (byl nakonec schválen). On tenkrát proti tomuto návrhu sice vystupoval, ovšem soukromě nějakou formu zákonné úpravy stejnopohlavních partnerství připouštěl. Jeho životopisec Sergio Rubin míní, že to považoval za kompromisní řešení, které by mohlo legalizaci homosexuálních manželství zabránit (zde). Což dokládá i vyjádření arcibiskupa Victora Manuela Fernandeze (zde):

„Kardinál Bergoglio před tím, než se stal papežem, uznával, aniž by to nazýval manželstvím, že ve skutečnosti existují velmi blízké svazky mezi lidmi stejného pohlaví, které samy o sobě neznamenají sexuální vztahy, ale velmi intenzivní a stabilní soužití. Znají se důkladně, sdílejí stejnou střechu po mnoho let, starají se o sebe, obětují se jeden pro druhého. Pak se může stát, že dávají přednost tomu, aby se v krajním případě nebo nemoci neporadili se svými příbuznými, ale s osobou, která zná jejich záměry do hloubky. A ze stejného důvodu dávají přednost tomu, aby to byla tato osoba, která zdědí veškerý jejich majetek atd. To lze upravit v zákoně a nazvat to „civilní unie“ nebo „zákon o občanském soužití“, ne však manželství.“

Ukazuje se tedy, že onen výrok o podpoře zákona o „občanském soužití“ se nevztahuje k současnosti, ale k událostem odehrávajícím se v Argentině před deseti lety. A to, jak je formulován, napovídá, že dnes papež tento postoj nezastává. Jinak by totiž nejspíš nepoužil formulaci „Normy tohoto typu jsem hájil“, ale třeba „...vždy hájil“ nebo „...hájil a stále hájím“.

Takže si to shrňme. Papežův výrok o právu homosexuálů na rodinu není dokladem jeho podpory svazkům gayů a lesbiček, ale ve skutečnosti apelem na to, aby rodiče svoje homosexuální děti nezavrhovali, ale naopak přijali a poskytli jim rodinné zázemí. Údajné volání po uzákonění registrovaného partnerství je pak pravděpodobně výrokem, který se nevztahuje k současnosti, ale k situaci v Argentině před deseti lety, kdy tam jako kardinál Bergoglio působil. V prvním případě jde tedy o evidentní a nespornou manipulaci, v tom druhém je pak velmi pravděpodobná. Ukazuje se tak, že dezinformace a jiné způsoby oblbování veřejnosti nemusí vždy vycházet jen z ruských a čínských továren na bláboly, ale zahanbit se nenechávají ani bludaři západní.

To, co udělal režisér Afineevsky, je zkrátka špinavost. Otázkou je, co ho k tomu vedlo. Pan kardinál Duka se domnívá, že to byla snaha znejistit před americkými prezidentskými volbami konzervativně zaměřené příznivce Donalda Trumpa (zde). Podle mne však šlo spíše o další projev progresivně levicového aktivismu, jehož jedním z oblíbených témat je právě ochrana (ať již skutečných, nebo domnělých) práv sexuálních menšin. Obvykle aniž by je ti o něco takového žádali. Pokud se navíc ukáže, že se při tom „ochránci práv“ dopouštějí manipulací a šíření dezinformací, tak tím naopak prokazují příslušníkům menšin medvědí službu.

Docela by mne proto zajímalo, co na tento aktivismus říkají třeba právě homosexuálové. Myslím, že odpověď ve smyslu „aktivní blbec horší než třídní nepřítel“ by z jejich úst zazněla docela často...