Fanoušci industriálu, zpustlých areálů bývalých továren, rádi vyrážejí na Kladno. Na území bývalé Vojtěšské hutě si připadají jako ve Verneově Ocelovém městě. Pak ale na zdi spatří nápis v azbuce: Pod znameněm Lenina – Stalina vperjod k pobedě! (Pod praporem Lenina – Stalina vpřed k vítězství!)

Zbyl po filmařích, kteří tu točí válečné snímky. Možná i o stalingradské bitvě. A našince napadne. Nenatočí právě zde hrdinský epos z bitvy o hutě Azovstal, poslední baštu ukrajinského odporu v Mariupolu?

Ta bitva je už rozhodnuta. V úterý autobusy odvezly 256 bojovníků ukrajinských jednotek. Moskva a Doněcká lidová republika to vydávají za kapitulaci, Kyjev za evakuaci, ale to je rozdíl jen slovní. Jde o to, zda Ukrajinci, kteří byli evakuováni na Rusy ovládané území, budou skutečně vyměněni za Rusy zajaté na Ukrajině, jak prý zní dohoda. Teprve uvidíme.

Není též jasné, zda v areálu Azovstalu skutečně zůstává ještě 600 členů ozbrojených složek Ukrajiny. Jisté ale je, že bitva je u konce. A že pro válku na Ukrajině může mít podobně symbolický význam jako Stalingrad pro druhou světovou. Ty bitvy nelze srovnávat počtem nasazených či padlých vojáků, ale čímsi ano. Obránci Azovstalu se drželi v obklíčení 82 dnů, což odpovídá době stalingradského „kotle“ (od půlky listopadu 1942 do 2. února 1943). A i když jich byla snad jen tisícovka, dokázali na sebe vázat až dvacet tisíc ruských vojáků, kteří chyběli jinde.

Leckdo by tedy mohl pomýšlet na hrdinský epos s pracovním názvem Azovgrad. Ale tak se jmenovat jistě nebude, neboť pro Ukrajince z toho čpí rusismus (grad). A snad i proto, že ten příměr umožňuje různé interpretace. Moskva může bitvu vykládat jako opakování Stalingradu po 80 letech, tedy „porážku obklíčených nacistů“. Kdežto Ukrajinci tu vyzdvihují něco, co odpovídá spíše étosu obklíčeného Leningradu z téže doby. Ale nechme se překvapit. Filmaři dokážou zvládat historii velmi tvůrčím způsobem.