Mnozí mají plná ústa křesťanských základů naší civilizace. Politici, publicisté i prostí občané. Když ale přijde k věci, skutek utek.

V tenise existuje možnost opravy: druhé podání. Druhou šanci dostávají i zločinci, kteří se provinili hůř než maďarská kameramanka Petra László, o jejíž chybě a svém názoru na ni jsem napsal v příspěvku Uprchlíci: Hysterie kolem kameramanky (12/9/2015).

A konečně, v křesťanství existuje princip nové šance: marnotratný syn není zapuzen, ale otcem přijat, hříšnice není ukamenována, ale je jí řečeno: Jdi a nehřeš více. Ani učedník Petr, ačkoli třikrát Krista zapřel, není jím vyobcován, ale stal se jedním z apoštolů prvotní církve.

Hlásíme-li se ke křesťanským zásadám, proč nedáme novou šanci také Petře László?

Ta se za svůj úterní (8/9) exces vůči uprchlíkům veřejně omluvila. To, co se stalo, stalo se v panice, ve stresu. Petra v novinách Magyar Nemzet vysvětlila: Stovky migrantů prolomily policejní kordon, jeden z nich se ke mně rozběhl a já dostala strach. Pak se ve mně něco zlomilo. Myslela jsem, že na mě útočí a že se musím bránit. Když zpanikaříte, je těžké se rozhodnout správně.“

Je tak nesnadné to pochopit?

Petra říká: „Opravdu toho lituji.“ Současně ale dodává: „Nezasloužím si ten politický hon na čarodějnice proti mně, ani špinění nebo pohrůžky smrtí.“ V tom má pravdu a moji podporu. A nejen to.

Soudím, že poté, co se veřejně omluvila, měla by být její omluva akceptována a pokud by se chtěla stanice N1TV zachovat férově a velkoryse, měla by ji přijmout zpět do týmu.

To ale, zdá se, nehrozí. Místo toho jsme svědky něčeho neuvěřitelného: nejenže byla Petra vyhozena z práce, ale úřady státu, který si sám s lavinou uprchlíků neví rady, na ni chystají trestní oznámení. Vše nasvědčuje tomu, že tu šílenost myslí vážně.

Znovu opakuji: Petra udělala chybu – a omluvila se za ni. To zjevně nestačí. A nestačil ani mediální pranýř. Nejlepší bude poslat ji rovnou do kriminálu. Jsem v šoku z toho, co je dnes ve světě postaveném z nohy na hlavu možné.

Kdo se v této věci Petry zastane? V Maďarsku, u nás, v EU, ve světě? Obávám se, že nás moc nebude.

Ptám se: on nikdo z běženců, kteří vnikli do Maďarska, neporušil tamní zákony a předpisy? Nikdo neponičil soukromý nebo veřejný majetek? Jistěže ano. Přistupovali k nim, ke všem, orgány činné v trestním řízení se stejnou rázností jako vůči Petře László? Jsem si jist, že nikoli. Tak kde je tady nějaká spravedlnost a rovnost před zákonem? Kam se poděl cit pro přiměřenost? Kolika metry se vlastně měří?

Je čas pozvednout hlas a jasně říci: Problém nepředstavuje Petra László se svým stresem a panikou vyvolaným počinem. Problém představují statisíce běženců valící se do Evropy.

Nebylo by větší absurdity, než kdyby onen uprchlík s dítětem, kterému Petra instinktivně podrazila nohy, když se vysmekl maďarskému policistovi, si po čase žil spokojeně v Německu, zatímco Petra by někde v Maďarsku bručela za katrem. To chceme?

Omluvný dopis Petry László, který vyšel v deníku Magyar Nemzet 10/9/2015.