K lepšímu řešení, na němž by se přímo podíleli všichni Kypřané, bylo blízko. Ale dopadlo to jako vždy.

Netušil jsem, že se to může stát, ale EU mne svým návrhem řešení kyperské bankovní krize velmi mile překvapila. Srážka ze všech vkladů, i těch pod 100 000 eur, by byla uznáním zodpovědnosti voličů za jejich rozhodnutí, uznáním společné zodpovědnosti za jejich politiky i za jejich stát. Připomínám, že Kypr vstoupil do EU i do měnové unie dobrovolně, sice bez referenda, ale rozhodnutím demokraticky zvolené politické reprezentace, opírající se o většinový a nadšený souhlas společnosti.

Voliči svou pozornost obvykle koncentrují na zkorumpovanost a indolenci politiků, ale to, že si své korupčníky a lemply vybrali sami, že se oni sami nechávají korumpovat (u nás třeba slibem třináctých důchodů), to si nechtějí uvědomovat a nejsou rádi, když jim to někdo připomíná. Takže není divu, že i na Kypru to dopadlo jako vždycky. Peníze "drobných střadatelů" byly ochráněny a u velké sociální skupiny posílil pěstovaný pocit, že jsou nedotknutelní, že se ostatní musí vždy a všude na ně složit a že jsou zcela nezodpovědní za svou volbu ve volební místnosti. Je to ale klam, nakonec zaplatí tak jako tak, jenom to bude později a více. Že je přijaté řešení horší než původně navrhované, konstatoval s pozdní lítostí i kyperský ministr financí.

Na Kypru teď obviňují ze svých potíží Evropskou unii, Němce, vlastní bankéře a politiky. V jejich případě ale euro jen beze zbytku splnilo to, co se od něho očekávalo a co bylo v době jeho vzniku vydáváno za jeho snad nejdůležitější přínos: odstranilo kurzové riziko. To mělo být přínosem třeba pro francouzského podnikatele obchodujícího s italským partnerem. Mít své peníze uložené v kyperské libře, měně platící jen na jednom malém ostrově, bylo riziko. Co když o 20 % zdevalvuje? Přechod Kypru na euro odstranil kurzové riziko pro všechny investory, pro něž je euro domácí měnou, a také pro všechny, kteří se hrozby případné devalvace eura vůči své vlastní měně nebojí nebo bát nemusí (třeba pro zbohatlé Rusy, schopné žít ze svých peněz kdekoliv v eurozóně). Došlo tak k nadměrnému přílivu peněz do daňového a finančního ráje a jejich následné špatné alokaci z nadbytku. Kapitalismus (takhle) prostě funguje. Tohle může vědět každý, kdo to vědět chce.

Myšlenka srazit daň i z pojištěných vkladů vyvolala v Evropě jednohlasý odpor zleva doprava. Podle levice měli problém jako obvykle zcela zafinancovat bohatí, v tomto případě Němci. Pravicoví ekonomové vyrukovali s nedotknutelností soukromého majetku (jako kdyby vklad nebyl svého druhu investice, u níž je nějaké riziko vždy přítomno) a s hrozbou odlivu peněz z jiných ohrožených zemí, jakožto důsledek zjištění, že ani pojištěné vklady nemusí být v bezpečí. Jediný názor, že takováto srážka vlastně není špatný nápad, jsem zaznamenal na WSJ.

Pojištění vkladů je nepochybně důležitý předpoklad dobrého fungování bankovního systému, ale má svá omezení. Konec konců je to jen jedna z takzvaných "sociálních jistot" a stejně jako ty ostatní může být pouhou fikcí. Fondy pojištění nejsou nikde na světě schopny pokrýt pád velké banky, a tak v případě velkého průšvihu musí nastoupit stát. Tak se tomu stalo například v Irsku, kde stát na sebe převzal všechny závazky bank (vložil je na bedra všech daňových poplatníků). Problém je, že silně zadlužený stát, jakým je Kypr, něco takového udělat nemůže.

Kromě srážky ze všech vkladů měla být na stole i jednorázová daň z hlavy, třeba 1000 eur na všechny dospělé před penzí, přinejmenším pro ty, co na svých účtech nic nemají, a to z jakéhokoliv důvodu (včas peníze převedli jinam nebo žijí na dluh). V dnešní Evropě je ale politickým leaderem maoista Barroso, nikoliv Margaret Thatcher, takže není divu, že něco takového je nemyslitelné.

Nakonec tedy došlo k obvyklému řešení, v kterém se politické ohledy staví nad ekonomickou racionalitu. "Drobní střadatelé" byli ochráněni jen za cenu vysokých ztrát firem na provozním kapitálu. Kypr čeká pokles HDP, nižší výběry daní, a tedy méně peněz na důchody, učitele a sociální dávky, stoupající nezaměstnanost. Zchudnou všichni. Svým způsobem to bude návrat do normálu, ale říkejte něco takového těm, co byli bohatí a už nejsou. Kypr čekají špatné časy, Euro zničilo další zemi a nadále zhoršuje vztahy mezi evropskými národy. Je čas vydat se na cestu zpět.