Myslíte si, že můžeme na chvíli odložit svoje ideologické předsudky a podívat se na situaci z obou stran? Ono to opravdu není jednoduché. Navíc každý, kdo nezaujme apriorně protiruský postoj, bezvýhradně neodsoudí Putina a pokusí se o objektivní, třeba i diskutabilní názor, je okamžitě označen našimi „kavárníky“ za proruského švába a trolla.

Jak vlastně celý ten spor o Krym začal? V dobách Sovětského svazu se na Krym stěhovala spousta etnických Rusů. Postupně se stali většinou. Původní obyvatele, krymské Tatary, úřady utiskovaly a dokonce násilně vystěhovávaly. A pak přišel k veslu opilec Chruščov, následovník Stalina, a ten, opojen vodkou, „věnoval“ legislativně a administrativně Krym Ukrajině. Nikoho to moc nezajímalo. Bylo to jen v rámci SSSR, a tak to žádný praktický význam nemělo. Pak se „Sojuz“ rozpadl a vznikla úplně nová situace. 

Většinově ruská populace začala požadovat připojení nejenom Krymu, ale i okolí Donbasu, kde mělo ruské etnikum rovněž majoritu, k novému Rusku. Hnutí požadující odtržení Krymu od Ukrajiny sílilo po nástupu nového „cara“ Putina. Měli k němu totiž větší důvěru, než k chaosem zmítané Ukrajině. Dobře? Špatně? 

Je to těžké. Určitou paralelu totiž můžeme najít i u nás. Co ty nešťastné Sudety, osídlené v roce 1938 většinově německým etnikem? Měly být nadále součástí Československa, anebo na základě principu sebeurčení připojeny k hitlerovskému Německu? Těžká otázka (tedy pokud chceme být objektivní). A praktický výsledek? Pravdu má vždy vítěz, tedy ten silnější. Stejně tak v Sudetech, v Kosovu nebo na Krymu. Hitler prohrál, a tak byli Němci odsunuti a Sudety nám zůstaly. Skandální krádež Kosova si naopak vynutila „liberální aliance“ násilím a bombardováním. Putinovské Rusko bylo konsolidovanější a silnější než Ukrajina, a tak Ukrajina prohrála. Právo silnějšího? Jistě… 

Způsob, jak byl Krym anektován Ruskem, je nepochybně protiprávní. Rovněž tak neustávající boje v donbaské oblasti. Ale co s tím? Částečnou pravdu mají nepochybně obě strany. Právní, anebo historickou. Co má větší platnost a oprávnění? To ale už dnes není podstatné. Anexe Krymu, ať už ji schvalujeme a chápeme anebo ne, je opravdu „uzavřená kauza“. Můžeme ji kritizovat, nesouhlasit s ní, ale to je tak všechno, co s tím můžeme dělat. Krym už Rusku nikdo nevyrve… 

Teď už jenom můžeme přemýšlet a diskutovat, co s donbaskou oblastí. SSSR tam vybudoval těžký průmysl a přistěhovala se spousta etnických Rusů, kteří dnes nechtějí mít s Ukrajinou nic společného. Problém? Určitě… a obávám se, že to nakonec dopadne stejně, anebo podobně, jako s Krymem. Putina nemusíme mít rádi, ale je to na rozdíl od kyjevského vedení silný politik. 

Samozřejmě, z hlediska mezinárodního práva je anexe Krymu nepřípustná. Vznikla nezávislá, samostatná Ukrajina a Krym byl po léta její součástí. Takže, kdo má pravdu? Na to můžeme mít různé názory. Ovšem realita je jasná. Krym už asi nikdo nikdy zpátky k Ukrajině nepřipojí. Co se sankcemi? Morálně jsou jistě v pořádku. Prakticky ale valný význam nemají. Rusy spíše posílily a semkly. 

Je současné Rusko agresivní velmocí, která ohrožuje sousední země? Neměli bychom přehlédnout to podstatné. Všimněme si prosím. Rusové několikrát silově řešili problémy na území bývalého SSSR. Ale pozor, jenom tam, kde měli pocit, že jsou poškozována práva etnických Rusů, pokud tvoří až většinovou složku obyvatelstva. To se určitě netýká pobaltských zemí, kde jsou přistěhovalí Rusové v menšině a původní obyvatelé mluví zcela jiným jazykem. 

Nevěřím, že by Rusové v budoucnosti podnikli v těchto zemích jakoukoliv vojenskou akci. Myslím si, že „výstražné manévry“ NATO jsou v této oblasti zcela zbytečné. Zemím jako Česko, Polsko, Maďarsko a dalším, které byly součásti sovětského impéria, nebezpečí nehrozí docela určitě.