V roce 2020 okolnosti nám připomněly obrovskou tragédii let 1918–1920, kdy miliony lidí podlehly španělské chřipce. Není pochyb o tom, že tehdejší věda nebyla na úrovni té dnešní. Ta se ocitla před obrovským úkolem ochránit dnešní obyvatele planety (jejichž počet se od té doby pěkně zvětšil) před podobným nebezpečím, ale s nálepkou čínskou místo španělské. Ta obdařila dnešní svět a jeho obyvatele epidemií chřipky jiné, jež byla na počátku roku 2020 prohlášena za pandemii, a stav trvá dodnes.

Jak se zatím projevila dnešní epidemiologická odbornost, nepochybně vyšší než v roce 1918? Na tuto otázku, myslím, zatím neexistuje věrohodná odpověď. Prostě řečeno, naděje na úspěch vložena do očkování. Vakcinami vyráběnými několika společnostmi po dobu podstatně kratší, než je tomu u vakcín na jiné infekční choroby. Než k očkování mohlo dojít, politici, vědci a vůbec hodnostáři vypracovali různá opatření, jak s virem bojovat, nákaze se uchránit. To je dnes běžně známé. Bohužel ale i to, že v průběhu času se prokázala neúčinnost mnohých opatření a o jejich časté kontradikci velká nouze není.

Množí se případy dramatických reakcí na očkování, a to bez ohledu, jaké značky vakcíny bylo užito. K poslednímu vydechnutí postižených dochází od několika hodin do maximálně dvou, tří týdnů po vpichu jehly. Oběti různého věku a mnohé kypící zdravím, muži, stejně jako ženy. Podobně přibývá případů, kdy osoba očkovaná jednou nebo i podruhé shledána i přesto pozitivní, tedy covidem postiženou. A masky neodkládat! A v zemích, kde obyvatelstvo velmi poslušně nařízení respektuje, viru v jeho činnosti zabráněno není a čísla se nadále zvětšují. Což, logicky, zpochybńuje účinnost opatření a regulací. Nevím také, z jaké úvahy, dle jakého klíče, autority vyhlašují přesné termíny od kdy do kdy budou nová nařízení v platnosti a dosavadní platit přestanou.

Není samozřejmě možné vědět, kolik občanů očkovaných by bez vakcíny covid vůbec nedostalo! Stejně ale občan očkovaný nemůže vědět, zda bude z těch se zhoubnou reakcí na vakcínu! Tedy cosi na způsob ruské rulety! Výsledkem jsou obavy a panika.

Znepokojeni jsou psychiatři rostoucím počtem sebevražd, a to hlavně mladých

lidí (od 10 do 30 let přibližně). Důvodem jsou stále nové lockdowny, omezený kontakt se spolustudenty, konec sportovním aktivitám, to vše způsobující zvýšený stres.

Nebudu zde připomínat zjištěnou nepřesnost testů, takže ta čísla nakažených covidem-19 a jeho mutačními variantami, derivacemi jako B.1.7. či tak nějak, a dalších, ale může to časem být třeba XY.1.,nefascinují dokonalou spolehlivostí.

Krátce jsem se dnes díval v TV na tenisový turnaj v Barceloně. Hráči v dokonalé formě. V prázdném hledišti pro tisíce diváků sedělo několik osob majících vstup dovolený. A jakkoli nešlo o uzavřený prostor, na ústech měli roušky. Obraz dokonalé absurdity, pošetilosti! Smutný pohled na výkony profesionálních borců na kurtu bez plného hlediště, značného to do nedávna zdroje jejich příjmů! Stejně prázdné jako ochozy sportovišť jsou koncertní síně a pro nejednoho profesionálního muzikanta je v dohledu žebrácká hůl.

Ještě k problematice hromadného očkování. Výrobci vakcín udávají procento účinnosti a počet obětí v důsledku očkování je samozřejmě velmi nepatrný ve srovnání s počten očkovaných. Ale to vše, to tápání a nejistota připomínají mi slova pana Důry z Vančurova Rozmarného léta: Způsob naší budoucnosti zdá se mi poněkud nešťastným.

Covidu bude zanedlouho rok a půl a to, jak obrana proti němu dosud probíhala a probíhá, vede mne často k obavám, že tento virus a jeho deriváty již známé i očekávané, má inteligenci, jež zneklidňuje odborníky, případně i ty moudřejší politiky.

A mne dosavadní dění připomnělo to heslo o přátelství se Sovětským svazem na věčné časy, které ale vydrželo, naštěstí, jen 23 let.

A končím nadějí, že ta čínská nadílka světu, jež někdy se zdá věčnou, tolik let nevydrží...