19.10.2019 | Svátek má Michaela


KNIHA: Rukojmí

12.9.2011

Zjitřené polemiky mezi Václavem Vlkem st. a politologem Bohumilem Doležalem o poválečných zúčtováních si našinec připomene nad románem Elieho Wiesela Rukojmí.

Zatím poslední kniha nositele Nobelovy ceny (který poté, co přežil nacistické vyhlazovací tábory, vystudoval ve Francii novinařinu a dnes žije v USA) se odehrává se roku 1975 v New Yorku a vychází ze skutečné události. Dvojice teroristů unese Shaltiele Feigenberga (dále jen „Šaltiel“), židovského vypravěče pohádek, podobenství a příběhů vůbec. Hodlá jej vyměnit za několik Palestinců vězněných v Izraeli. Autorovi se daří udržovat čtenáře v napětí na bezmála čtyřech stovkách stran – hlavně informacemi o vyšetřování a o vývoji vztahu mezi únosci a rukojmím. Po zjištění, že Šaltiel je – jak sám hned tvrdil – bezvýznamný, mu blízkovýchodní fanatik Ahmed vyčte, že je oklamal, avšak Ital Luigi začne se Šaltielem více komunikovat. (Ahmed jej hlídá ve dne, Luigi v noci. Luigi se chová lidštěji – nemučí Šaltiela, ale naopak jej odváže, nechá ho jít na záchod, dá mu napít apod. Hájí před ním „věc revoluce“ a nechává si od něj vyprávět příběhy. Překvapivou pointou jako by Wiesel nad tímto druhem „revolucionářů“ odmítal definitivně zlomit hůl …)

Wieselův těžce zkoušený hrdina předjímá témata, jež jsou dnes obecně aktuální: Jaké ve skutečnosti je ono náboženství, jemuž se Ahmed domnívá sloužit? Jak se asi daný druh terorismu bude vyvíjet dále? Zároveň si v duchu promítá dosavadní život svůj a svých příbuzných (otce a bratrance, kteří přežili Osvětim, bratra Pinchase/Pavla, který obluzen komunistickými ideály emigroval do Sovětského svazu, aby se po prohlédnutí stal rabínem v Izraeli). Tyto občas halucinační pasáže jsou v knize v souhrnu nejrozsáhlejší. Vrací se téma poválečných zúčtování, zejména s – poněkud schindlerovsky pojatým – „dobrodincem“. Šlechtický, noblesně vystupující příslušník Canarisovy výzvědné služby, milovník hry šachové, navštěvuje čtrnáctiletého Šaltiela (geniálního šachistu) v ghettu za účelem šachových partií, těsně před deportací Šaltiela (a jeho otce a bratrance) ukryje ve svém domě, kde jej schovává a živí až do konce války (Šaltielův otec a bratranec přes „dobrodincův“ zákaz v noci potají naposledy navštíví ghetto, což se jim stane osudným). Jak se mu Šaltiel po válce odvděčí? Tak, že jej „udá“, odhalí jeho poválečný úkryt (v jeho domě se za léta pobytu výtečně orientuje) a vydá jej spravedlnosti (nikoli lynčujícímu davu). Důvod: „Dobrodinec“ sice pomohl několika jedincům, jinak ale fungoval v rámci zločinné fašistické mašinérie ...

Mimořádně čtivé, a přitom velmi hluboké dílo, v nejlepším slova smyslu „duchovní“! Čerpá z chasidismu (židovské mystiky), oplývá mesiášským očekáváním. (Nezbytný předpoklad jeho budoucího zdárného převodu do češtiny tvoří podle mého názoru určitá základní historická a náboženská výbava.) Distance od některých publicistických schémat je o to mocnější, že je provedena jenom jaksi mimochodem, bokem. Hlavní Wieselův důraz není polemický, ale, pokud jsem román dobře pochopil, „meditační“.

Wiesel, Elie: Otage. Bernard Grasset Paris 2010



Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!






 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.