No, cara ještě nemáme, ale dvořanů už jsou desetitisíce. Tedy myslím eurodovořanů. Podle knihy Ronalda Vaubela Evropské instituce jako zájmová skupina (vydal CEP 2009) byl v roce 2008 celkový počet euroúředníků větší než 40 000. Připočteme-li k tomu různé „lokální„ euroúředníky a navázané instituce, jako jsou „regionální rady„, poradenské organizace, bez kterých nevyrazíte z Bruselu ani vindru, i kdyby tam váš stát vložil jakoukoliv částku, a podobné přidružené organizací (dle Europeian Voice byl počet lobbistů v Bruselu v roce 2004 odhadován na 55 000) a použijeme-li onu slavnou Parkinsonovu premisu, že počet úředníků roste o 5 až 7 % ročně bez ohledu na to, kolik práce mají vykonat, dostaneme se k neuvěřitelným číslům. Parkinson to vysvětluje působením dvou sil:

1. Úředník stoupá v kariéře, jak přibývá jeho podřízených.

2. Každý úředník přidělává práci ostatním.

Geniální pozorovatel byrokracie a vládních mechanismů také odvodil, že každý úředník touží se státi vedoucím. K tomu je potřeba, aby vytvořil místa pro dva další úředníky. Kdyby svoji práci rozdělil jen na sebe a na dalšího úředníka, byl by úředník č. 2 prakticky na stejné úrovni jako úředník č. 1, což je z jeho hlediska nepřijatelné. Mohli by totiž být považováni za rovnocenné. Je tedy nutno vytvořit úředníka č. 3, a protože to je již základ nové jednotky, je potřeba na její zvládnutí dalších pomocných sil, dodávajících původnímu úředníkovi č. 1 na důležitosti. Tím bývá „služebná síla“ pro úředníka č. 1, zvaná sekretářka anebo asistentka (dle místních zvyků).

Můžeme tedy předpokládat, že skutečný počet přímých úředníků a navázaných byrokratů a zainteresovaných zájemců (lobbistů) včetně poboček ve všech členských a na vstup se připravujících zemích lze považovat za pětinásobek uváděného stavu, takže půjde o cca 400 000 přímých a nepřímých euroúředníků a zainteresovaných lobbistů .

Totéž platí ovšem i pro nevýdělečné a z daní placené organizace. Podle R. Vaubela existuje například více než stovka „konsultačních“ výborů, které Radě EU a Komisi EU radí. Dále například vytváří samotná EU další obrovské zainteresované množiny pseudoúředníků, když v letech 2005/2007 poskytla různým zájmovým organizacím dotaci více než 50 milionů eur, tedy 1 miliardu 250 milionů korun. (str. 24)

Připočítáme-li dotace od místních vlád, je jasné, proč se euroúředníci v Bruselu a jejich „zainteresovaný nižší personál“ v jednotlivých státech množí jako králíci. A všichni tito „králíci“ jsou na sebe a na Brusel navázáni.

Takže pak horlivě bojují za ještě větší centralizaci Evropy, protože jim to vyhovuje. Bez Unie by nebyli nic. Doslova. Čím je Unie silnější, tím jsou silnější i oni. Proto také úředníci EU hlasují vždy ve prospěch posílení pravomocí Bruselu. Viz například tabulka na str. 20, z které vyplývá, že úředníci Komise EU jsou Bruselu nakloněni většinou víc než dvakrát než ostatní obyvatelé EU.

Zajímavě také autor popisuje, jak často například hlasují europoslanci naprosto v protikladu k mínění občanů EU, a to nejen třeba v oné proslavené „Lisabonské smlouvě“, ale i v nenápadnějších věcech.

Čteme-li tuto knihu autora zasvěceného do vnitřních poměrů v byrokracii EU, nalezneme také vysvětlení, proč některé kroky byrokratů EU vypadají pro nezasvěcence naprosto nesmyslně. Když třeba s idiotským důrazem na nepodstatné anebo diskutabilní „závěry a informace“ doslova drtí některá odvětí. Hlavně ve slabších státech Unie a v nově přistoupivších státech. Čtenář jistě nalezne praktické příklady ze svého okolí sám. Namátkou – cukrovary, chemický průmysl, zemědělství atd. Také nám osvětlí, proč tak zuřivě „velké“ státy Unie trvaly na novém způsobu hlasování dle Lisabonské smlouvy. Cituji: Většinové hlasování umožňuje zájmovým skupinám a vládám členských zemí (EU), kde je vysoká regulace (pozn. autora – například automobilový průmysl, chemický průmysl, doprava, vojenský průmysl v tzv. starých zemních)rozšířit platnost svých vlastních předpisů na ostatní členské státy. Tato situace, kterou ekonomové nazývají „strategií zvyšování nákladů konkurence „ je známa z historie federativních států, jako jsou USA anebo Německo…… Navíc: Společná úroveň regulace (např. pracovní předpisy - vzpomeňte si na Špidlův předpis o slunosvitu) je vyšší než úroveň, která původně převládala v rozhodujícím členském státě …. to by mohlo vysvětlovat, proč pracovně –právní předpisy EU jsou ještě více restriktivní než ty, které předtím existovaly na národní úrovni v těch nejrestriktivnějších členských státech. “

V praxi to například znamená, že předpisy pro chemický průmysl jsou tak drastické, že je vydrží jen ty největší - většinou „západní“- chemičky, a zlikviduje se jimi tak nepříjemná „laciná“ konkurence. V oblasti pracovně právních předpisů jsme díky eurohujerům a ČSSD-KSČM dospěli tak daleko, že se odhaduje, že jen při použití například dánských anebo holandských pracovně právních předpisů (Zákoníku práce) by mohla okamžitě klesnout nezaměstnanost v ČR až o 4%!!!

Poměrně tenká a zdánlivě nezajímavá knížečka R. Vraubela Evropské instituce jako zájmová skupina je nabitá fakty a informacemi, které potřebujeme. Nevím, co se učí naši budoucí byrokrati. Měli by se učit z téhle knížky. Neboť jak řekl nedávno jeden komentátor v Bruselu:

„Naivita Východoevropanů, která byla snad omluvitelná zpočátku, narazila na tvrdou skutečnost fungování EU. Oni se rychle musí naučit, že Brusel není žádný dobročinný spolek. A že je to tuhý boj. Dokud to nepochopí, budou členy druhé, ale spíše třetí kategorie.“

No, snad bych mohl začít tím, že doporučím, aby si tuto knížku přečetli čeští komentátoři. Až zase budou kvílet, jak je to u nás fůůůj a v Bruseli úúúúžasný.

Neboť, jak nás R. Vraubel upozorňuje, například Evropský dvůr auditorů odmítá od roku 1994 uzavřít účet Komise EU a v roce 1998 auditoři odhadli, že téměř polovina účetních operací EU je zaúčtována nesprávně. Také 30% výdajů v zemědělských fondech že je nepodložených a 12% strukturálních fondů bylo vyplaceno chybně. V roce 2004 úřad, který se zabýval vyšetřováním podvodů v EU, musel konstatovat, že v roce 2004 byla celková škoda 1,5 miliardy eur!!! (To je cca 38 miliard korun!!!).

No, nepamatuji si, že by u nás nebyla někdy odsouhlasena uzávěrka státního rozpočtu anebo že by se někde našly tak strašlivé …. no, řekněme chyby. U nás se tomu tedy říká tunelování a rozkrádání, ehm…

To jen tak pro informaci, až se zase dočtete, jak se u nás krade a švindluje, zatímco jinde a blá, blá, blá, blá.

No a přesto si myslím, že nám do budoucna nic jiného než EU nezbývá. Ale nejdřív si sami musíme uvědomit, že to není žádný „klub Rychlých šípů“. A přestat si lhát a blouznit (tedy propagandisté a eurohujeři musí přestat lhát o naší nedostatečnosti a jejich úžasnosti) a pak nám teprve může být EU skutečně prospěšná. Nezhyne-li mezitím na svoji ideologickou posedlost, environmentální blouznění, chronickou společenskou „korektní“ lhavost a falšování účetnictví nejen jednotlivých států, ale celé EU. Tedy neroztrhají-li ji její vlastní běsi.

Roland Vaubel: "Evropské instituce jako zájmová skupina - dynamika stále těsnější unie" , 74 stran, brožovaná vazba, vyšlo: prosinec 2009, cena: 100,- Kč