KANADA: U pokladny se platí více. I když vlastně méně ...
Než se ucho utrhlo
Jeden předvolební program stíhal druhý a já měl poprvé ve svém životě a v autentickém prostředí možnost blíže se seznámit s vůdcem kanadské konzervativní opozice. Stephen Harper působil už od pohledu sympaticky. Prototyp anglosaského vůdce, který kdyby nepůsobil v kanadské politice, mohl být stejně tak dobře vysokým představitelem administrativy Spojených států. Torontský rodák(*1949), absolvent university v olympijském Calgary, které také zastupuje v parlamentu, je stejně jako já evangelikální protestant. Tetě Georgině se ovšem příliš nezamlouval a patrně díky ní a hlasům rozvětveného ontarijského příbuzenstva vyhráli v roce 2004 opět liberálové.
Nic nepomohla ani má krátká exkurze v kanceláři Conservative Party v Midlandu na břehu zálivu Georgian Bay, kam jsem zaskočil povzbudit místní aktivisty během čekání na výletní člun, který mě a další členy rodiny provezl kouzelnou rezervací 30 tisíc ostrovů. Působil jsem tam jako zjevení. Sympatizanti kanadské Konzervativní strany přijíždějící z Evropy, tím méně z České republiky, si u nich dveře skutečně nepodávají. Vzal jsem si na památku několik propagačních samolepek, popřál vítězství ve volbách a doufal, že dopadnou podle něj. Žel, nestalo se tak.
Ukázalo se, že Stephen Harper si bude muset na svoji životní příležitost ještě počkat. Že ale dostane šanci utkat se s liberály o post šéfa ottawského kabinetu dřív než uplyne celé funkční období vlády Paula Martina, se dalo tušit. Ba víc než jen tušit. Finanční skandály liberálů, spojené se zneužíváním peněz během federálního sponzorského programu, který měl v provincii Québec propagovat jednotu země, jež jako temné stíny provázely jejich vládu, k ničemu jinému než k předčasným volbám vést nemohly.
Konaly se 23. ledna 2006 a po nich se, k mé velké radosti, konečně ujal moci konzervativní kabinet. V čele se Stephenem Harperem.
Pokles GST – splněný slib
Jedním z klíčových předvolebních slibů konzervativců bylo snížení daňové zátěže. Něco ze série daňových úlev je rozloženo na delší časové období, například federální daň z příjmu právnických osob by měla klesnout z 22,1 na 15 procent do roku 2012. Ovšem už od začátku roku 2008 se sníží federální daň GST, což je obdoba evropské DPH. A protože tato sazba se týká nejen Kanaďanů, ale také návštěvníků Země javorového listu, v další části tohoto článku se u ní, a také u dalších dvou významných daní z obratu, zastavíme.
Sotva jsem při návštěvě Ontaria prošel první obchody a začal studovat údaje na pokladních stvrzenkách, zaznamenal jsem, že za zboží se platí víc než kolik je uvedeno na cenovkách. K základní ceně zboží je nutné připočítat dvě sazby – federální Goods and Services Tax(GST) a provinční Provincial Sales Tax(PST). Zatímco GST je v celé zemi stejná(až na výjimky, kde místo ní existuje jiná daň, HST – viz zmínku výše), je PST v různých částech země odlišná. Např. v bohaté Albertě neexistuje vůbec, v Britské Kolumbii činí sedm a v Ontariu osm procent. Nemají ji ani tři atlantické provincie Nova Scotia, New Brunswick a Newfoundland, které místo ní zavedly Harmonized Sales Tax(HST), jež vznikla sloučením GST a PST do jedné sazby. Dlužno dodat, že uvedené taxy se netýkají všech služeb a zboží; je zde řada výjimek týkajících prodeje alkoholu, poskytování ubytování apod.
Vraťme se však do pomyslného ontarijského obchodu, kde si koupíme fiktivní zboží v základní ceně 100 kanadských dolarů(CAD). Nyní si trochu zasurfujme v čase. Do 30. června 2006 bychom za toto zboží zaplatili u kasy 100 + 7(GST) +8(PST) = 115 CAD. Od 1. července 2006 o dolar méně, neboť k tomuto dni došlo k prvnímu snížení GST ze sedmi na šest procent a tedy k výraznému splnění jednoho z předvolebních slibů nynější vlády. Ta v té době předpokládala, že pokles daně GST o další procento se uskuteční v poměrně vzdáleném horizontu – do roku 2011. Protože se ale kanadské ekonomice v uplynulém půldruhém roce mimořádně dařilo(odhadovaný růst letošního HDP je 2,5 procenta) a vládě se podařilo vytvořit značný rozpočtový přebytek, mohla přistoupit ke snížení GST mnohem dříve. Ministr financí Jim Flaherty předložil ottawskému parlamentu vládní návrh na další snížení GST o jeden procentní bod letos 30. října a o den později parlament s tímto projektem souhlasil. Náš příklad tedy můžeme doplnit o informaci, že od 1. ledna 2008 bude hypotetické zboží v ceně 100 dolarů po přičtení GST + PST zase o něco levnější. Konkrétně v Ontariu zaplatíme u pokladny 113 dolarů.
Je věru příjemné, když někdo, komu věříme, si naši důvěru zaslouží. V případě veřejných činitelů to platí dvojnásob. Stejně tak příjemné je zjištění, že politika nemusí působit tak odpudivě, jak se někdy jeví při pohledu z českého podhradí na její pražský Olymp.
