Jako by nestačilo klima, které touto dobou vyhání teplotu i v tomto koutě světa vysoko nad třicítku, rozpalují se obyvatelé i politici zvýšenou dávkou adrenalinu v krvi, který vyplavují pomocí jitření vzájemných historických i zeměpisných svárů, oboustranně pociťovaných jako křivdy. Rozbuškou zpravidla bývá účast japonských politiků na zádušním ceremoniálu v tokijském chrámu Jasukuni, konaném u příležitosti ukončení druhé světové války v Pacifiku. Duše padlých v boji jsou podle japonské tradice považovány za božstvo, což se týká i duší dvanáctera válečných zločinců první kategorie.

Přesto, že letos vláda po několikaleté pauze své dva čelní reprezentanty vyslala, obešel se tento akt, který zpravidla funguje spolehlivěji než muleta před očima býka, bez větší pozornosti médií sousedních států, bývalých to válečných soupeřů Japonska. Bohoslužby v Jasukuni musely letos ustoupit mediálně podstatně výživnější krmi, kterou představují zostřené spory mezi sousedícími státy o hraniční území, zpravidla představovaným z moře čouhajícím skaliskem, v mapách honosně označovaným jako ostrov.

Ve sporech nejde ani tak o vlastní ostrůvky, ale o příslušné rozšíření teritoriálních vod se všemi politickými i ekonomickými dopady. Jak jsem zmínil minule, jejich okolní vody skýtají rybolovcům podstatně vyšší úlovky než vyjedené okolí hlavního území, pode dnem se jako naschvál skrývají zásoby ropy a plynu, v konkréciích, kterými je dno poseto, byl zjištěn ekonomicky zajímavý obsah kovů vzácných zemin, tolik potřebných pro výrobu pokročilých materiálů, bez kterých by naše smartphony byly hluché, slepé i němé. Podobně jako všude na světě neexistuje ani v těchto končinách dvojice zemí, jejichž vztahy nejsou vzájemnými územními spory poznamenány. V některých případech se o totéž území přetahují i tři či dokonce čtyři státy.

Mezi politické evergreeny patří přetahování o Severní území, Rusy označované jako Jižní Kurily. Jde o válečnou kořist, kterou bývalý Sovětský svaz taktak získal na sklonku války, když předtím usnul na berlínských vavřínech. V letních měsících pětačtyřicátého se ale pochlapil, když světu ukázal nové politické uspořádání - severně od Tokia měla vést hranice, která by oddělovala severovýchod s nastoleným prosovětským režimem od kapitalistického jihozápadu. Konečné omezení okupace na skupinu severních ostrovů lze tedy považovat za milý dárek ďádi Stalina Zemi vycházejícího slunce. Patří mu můj vřelý dík za to, že se dětství mé manželky obešlo bez hladu a stání ve frontách na příděl čehokoliv.

Řešení situace si Rusko představuje tradičně po svém - ostrovy i nadále zůstanou pod jeho správou, ovšem za štědré japonské hospodářské pomoci, fedrované dnes již převažující ruské populaci. Přetrvávající nároky Rusko stvrdilo nedávnou návštěvou premiéra Medveděva, který oblečen v maskáčích dalekohledem spokojeně přehlížel za neutuchajících japonských protestů jím spravovaná území.

Nově nabyla na intenzitě i přetahovaná o ostrůvky Senkaku s Čínou. Území těchto pustých ostrůvků (čínsky Diaoyu-tai) dá s bídou dohromady sedm kilometrů čtverečních. Letos se stalo dostaveníčkem aktivistů všech zainteresovaných zemí. V červenci na ostrov připlula skupinka Tchajwanců, kteří zde vztyčili vlajku svého ostrovního státu. Několik týdnů poté tam připlula s podobným cílem i výprava z Hongkongu. No a v sobotu na ostrůvky dorazila stopadesátičlenná japonská výprava, která za jásotu ozdobila skalní masívy malbami symbolů japonské státnosti. V duchu tradic lidové Číny byli tito aktivisté označeni za nacionalistické výhonky krajní japonské pravice.

Čínou proběhla tento týden vlna demonstrací, jejichž účastníci ve svatém nadšení ničili vše japonské, co jim pod ruku přišlo, toyoty čínské státní policie nevyjímaje. Vládě se tak v protijaponských náladách, které Čínu podobně zaplavily i před nějakými deseti lety, šikovně nabídl ventil, který pomohl upustit něco přetlaku frustrované společnosti, tentokrát na cizí účet. Japonsko na protest vyměnilo v Pekingu dosavadního velvyslance za méně významného čičmundu. Obě země se poté vzájemně ujistily, že tento incident nijak nenarušil vzájemné harmonické vztahy. Státotvorné úsilí Tchajwanců bylo ovšem oběma zeměmi shodně odzívnuto, protože Peking považuje Tchajwan za rebelující součást svého výsostného území a ani Tokio samostatnost ostrovní republiky neuznává.

Nejvíce vášní vzbuzuje spor o Takešimu, neboli japonsky Bambusový ostrov, který Korejci nazývají Dokuto, čili Pustý či Osamocený ostrov. Je to pochopitelné, protože obě země k sobě mají jazykově, kulturně i geneticky nejblíže, takže zostřené rivalitě v cestě prakticky nic nestojí. V sázce je navíc okruh dvou set námořních mílí výlučné ekonomické zóny, která ostrůvek obklopuje. Momentálně mají navrch Korejci - pustá skaliska překvapivě před necelými dvěma týdny navštívil sám prezident Lee Myung Bak. Ostrůvky se nově staly cílem vlastenecky smýšlejících korejských snoubenců, takže z moře čnící skaliska, před kterými uzavírají na člunech sňatky, představují malebné pozadí jejich svatebních fotografií.

Začátek letošních územních sporů mezi východoasijskými státy podbarvovala ozvěna hymen, hraných na londýnské olympiádě. Japonsko-korejský spor dokonce sportovec odstartoval - celý svět obletěla fotografie jihokorejského fotbalisty , který po vyhraném mači zvedl nad hlavu nápis se jménem ostrova Dokuto a připravil se tak o účast v závěrečném medailovém ceremoniálu, kterou mu rada sportovních starších odepřela, čímž mladého sportovce pasovala do role národního hrdiny. Hašteření mezi východoasijskými sousedy je letos obzvláště intenzivní a nelíbí ani daleko za oceánem - varovný prst zvedl a k zastavení vzájemných provokací vybídl i Velký bílý otec ve Washingtonu. Doufejme, že k utišení sporů přispěje chladnější podzim...

Převzato z osobních stránek autora