Nový rok je mnohem důležitější než Vánoce. Ty Japonci nijak zvlášť neslaví - i když samozřejmě neodolali a s povrchností sobě vlastní vyzobali jejich nejprofláklejší symboly, zejména ty americké provenience. Japonské domovy tak o Vánocích zdobí tu polystyrénový sněhulák, tu Santa z plastu a sem tam i nějaké to umělé chvojí. Co se jej týče, japonská fantazie šla na špacír a v obchodech se dají sehnat opravdu neuvěřitelné kreace na téma vánoční stromeček. Japonci prostě Vánoce neprožívají a nutno spravedlivě dodat, že k tomu ani nemají zvláštní důvod. Prosinec je proto relativně klidným a našinec je rád, že unikne obvyklé reklamní masáži a nákupnímu šílení. Čemu se ovšem v Japonsku nevyhne, jsou přípravy na Nový rok.

Japonci mají přísloví, které říká, že Nový rok je klíčem k celému novému roku. Věří, že s Novým rokem lze zapomenout na to, co se událo a začít znova od začátku. Proto je nutné vyřídit všechny závazky, splatit dluhy a vůbec stihnout všechny resty ještě před koncem roku. Jedině tak je možné využít příležitosti, začít znovu a nakročit úspěšně do roku nového.

Prosinec je tradičně ve znamení firemních párty zvaných bónenkai, uspořádaných na počest končícího roku. Obvykle se na nich vypije obrovské množství alkoholu a proberou se všechny úspěchy i trable za poslední rok. (Když skončí, mohou se pracovníci těšit na lednovou šinnenkai, párty na přivítání nového roku…ale to je zase jiná kapitola.)

Domácnosti procházejí velkým a důkladným úklidem, tzv. osódži. Hospodyňky zdobí vchod do domu novoroční dekorací, kadomacu. Je v ní bambus, borovice a pak větvička s malým kvítkem nebo ovocem, třeba mandarinkou. Může tam být vetknuta kvetoucí švestka, ale třeba i magnólie, eukalyptus či lotosový květ. Bambus představuje sílu, borovice dlouhověkost a větvička s kvítkem nebo ovocem prosperitu. Společně mají zajistit, aby se následující rok vydařil a byl úspěšný. Před chrámy se objevují impozantní kadomacu vysoké i dva metry a nad vchodem můžete spatřit šimenawu, tlustý provaz z rýžové slámy s bílými papírovými skládačkami. Má zajistit ochranu před zlými duchy.

Hospodyňky také začínají přemýšlet nad slavnostním novoročním menu oseči rjóri. To je totiž pěkně složitá věc. Loni jsem si naivně myslela, že nás dva s manželem odbudu nějakým talířem s jednohubkami, ale ouha! Přítelkyně mě vylákala na kurz přípravy oseči rjóri, a tak jsem si i já pyšně domů přinesla vlastnoručně vyrobené jednoduché menu, kteréžto manžel s prominutím sežral během pěti minut a vůbec mu nevadilo, že jsem jeho přípravou strávila tři hodiny - a to nás na to bylo ve skupince pět.

Oseči rjóri vypadá krásně, je nádhernou podívanou a pastvou pro oči; do elegantních dřevěných krabic s malými přihrádkami leží naskládány nejvybranější lahůdky, které japonská kuchyně nabízí. Samozřejmě v dnešní uspěchané době se i oseči dá koupit – a je velmi drahé. S počtem pater roste i cena, která se pohybuje v rozmezí 10 - 40 tisíc jenů i víc.

Na Nový rok nemohou chybět pohankové nudle soba ale ani moči, malé knedlíčky z hnětené rýžové hmoty. Mohou se jíst sladké i naslano, třeba v polévce zóni. Moči se dávají také jako obětina domácímu božstvu spolu s jinými drobnými pochutinami.

Vše se pomalu chystá k velkému finále. Nemyslete si ale, že poslední prosincová noc je smrští bujarých pijatik a divokého obžerství, jako je tomu u nás. Pokud si vyrazíte do víru města, zjistíte, že bary jsou buď prázdné – nebo zavřené. O půlnoci nebouchají petardy a nehulákají opilci, ale z buddhistických chrámů zní do dáli hluboký témbr sta a osmi úderů zvonů. Jeden za každý z odčiněných lidských slabostí.

Japonsko se na tři dny utiší a malinko zpomalí.

Novoroční svátky lidé tráví v rodinném kruhu, návštěvou chrámů a motlitbami. Těm, kteří jsou daleko nebo není možno jim osobně popřát, pošťáci na Nový rok roznášejí novoročenky nengadžo. Kromě obvyklého přání Akemašte omedetó gozaimas (Šťastný nový rok) většinou nechybí ani symbol nadcházejícího roku, znamení čínského horoskopu – tentokrát je to vepř.

Děti si užívají mimořádné příležitosti obléct se do krásných kimon a vítají speciální novoroční kapesné otoši dama – několik desítek tisíc jenů. Má batolecí dcerka letos dostala od přátel hago itu, což je v podstatě jakási velmi dekorativní imitace badmintonové pálky; ovšem té skutečné se moc nepodobá a hrát se s ní pochopitelně ani nedá. Původ má v jedné z tradičních her, které děti hrály na Nový rok, dokud je pomalu nevytlačily videohry.

Velké chrámy jsou v obležení návštěvníků, stejně tak císařský palác. Na vlastní oči můžete spatřit císaře i jeho rodinu, což je obvykle možné pouze dvakrát do roka. Stačí projít důkladnou bezpečnostní kontrolou, nafasovat papírovou vlaječku se slunečním kotoučem a při troše trpělivosti vám císař ze zaskleného balkonu osobně pokyne a pronese krátký novoroční pozdrav.

Cestovat po Japonsku v těchto dnech může být zajímavé i skličující. Vlaky jsou narvané, mnoho podniků je zavřeno - a ty, co jsou otevřeny, hrají neustále dokola a do omrzení drnkavou Sakuru, sakuru. 

Přesto je návštěva Japonska během svátku šógacu sanganiči nezapomenutelná. Poznáte Japonce meditující, vracející se ke svým kořenům a zastavující na okamžik svoje obvyklé zběsilé tempo.

Uvidíte, že Nový rok se dá přivítat i jinak než ožráním se do němoty, sjížděním panelákových schodů na rohačkách a nablitím sousedce pod rohožku. I když… i to má něco do sebe :-)

Vše nejlepší do nového roku 2007 přeje

michaela.payeur@gmail.com