Japonsko se konečně chystá učinit to, k čemu se Jižní Korea odhodlala již před několika lety. A sice konečně uzavřít s Evropskou unií smlouvu o volném obchodu. Přesto, že oba východoasijští rivalové své kroky pozorně a se značnou dávkou žárlivosti střeží, Japonsko v této oblasti značně zaspalo. Ovšem zatímco vzájemné úsilí Evropy a Jihokorejské republiky již bylo oboustrannou smlouvou korunováno uzavřením příslušné smlouvy, Japonsko se se svým evropským protějškem teprve chystá oživit bilaterální rozhovory, které před pár lety vyšuměly do ztracena.

To, k čemu v minulosti chyběla politická vůle a na čem ztroskotalo jednání, které se odehrálo před deseti lety v katarské metropoli Doha, musí ke kýženému cíli postrčit ekonomika. Ovšem nikoli zdravá a silná, ale naopak chřadnoucí a skomírající. A přesně takovou lze nalézt v obou oblastech světa. Japonská krize je již dvacetiletá, s trochou nadsázky by se dalo říci, že se s ní Japonci již sžili. Krize evropská sice probíhá ve srovnání s ní podstatně kratší dobu, ale útočí na samu podstatu existence Unie.

Pokud k očekávanému uzavření dohody dojde, půjde ze strany Evropy o vůbec první krok podobného ražení i kalibru - při vší úctě ke Koreji představuje Japonsko podstatně významnější ekonomickou mocnost. Nemá se přitom jednat o pouhé snížení či zrušení dovozních tarifů, ale ve hře má také být ochrana duševního vlastnictví, spolupráce v oblasti služeb a společný postup při uplatňování tržních regulací. To vše vidí i evropští diplomaté jako nezbytný krok, který má přispět k oživení ekonomiky. Kromě jiného jde i o jakousi soutěž se Spojenými státy, vůči kterým se Evropa tak ráda vymezuje, o to, kdo podobných smluv uzavře více.

Japonsko však není jedinou zemí, se kterou Evropa usedne za jednací stůl. Do podobného procesu má být celkem zapojeno na osmdesát zemí včetně Kanady nebo Indii. Na vypracování nového ekonomického modelu čeká i obchod Evropy se Spojenými státy a Čínou; zde však chybí konkrétnější představa o tom, jak bude vypadat. Podle všeho se bude postupovat po opatrných krůčcích a začne se s investičními dohodami. Nastartování či znovuotevření obchodních jednání se dostává podpory napříč celou Evropou, takže lze očekávat, že Evropská komise oficiálně obdrží potřebný mandát na chystaném říjnovém zasedání. Rozhovory s Japonskem by tak mohly začít brzy po Novém roce.

Na ekonomické uvolnění mezi Evropou a Japonskem čekají exportéři na obou stranách oceánu, vlády zúčastněných států pak toužebně očekávají oživení svých ekonomik. Optimisté chovají naději, že uzavření dohod v Evropě porodí dva milióny pracovních míst a obohatí pokladnu o 275 miliard eur. Pro Japonsko však bude případná dohoda znamenat nutnost šířeji otevřít dveře zahraničnímu kapitálu, který se například na veřejných zakázkách doposud podílí pouhými třemi procenty. Pádu obchodní bariéry se naopak obávají evropští (čti italští a francouzští) výrobci automobilů, kteří tvrdí, že dohoda s Jižní Koreou představovala pro celou sféru i navazující odvětví varovný signál. Argumentují také tím, že přestože korejští výrobci aut zvýšili svůj vývoz do Evropy o dvojciferné procentuální částky, pohyb opačným směrem nebyl prakticky zaznamenán.

Podle všeho bude doporučení dvaceti sedmi komisařů, aby jednání s Japonskem byla znovu otevřena, pouhým formálním krokem. I tak se dá očekávat, že delegáty na obou stranách jednacího stolu čeká dlouhá řada horkých chvilek.