16.8.2022 | Svátek má Jáchym


JAPONSKO: O ušatém šinkansenu

20.4.2006

Japonci neustále koumají, jak život zrychlit, zkvalitnit a zpříjemnit. Dnes to bude nejen o vlaku s ušima nebo multimediálním náhrobním kameni, ale také o jednom sousedském sporu s potenciálně nebezpečným mezinárodním přesahem. Tady je několik novinek, o kterých referuje japonský tisk.

Ušatý manga drak
Fastech 360-ZVýchodojaponské dráhy představily novinářům minulou středu nový testovací model vlaku Fastech 360-Z. Jde o kratší verzi vlaku 360-S, který začal být testován už loni v létě. Vypadá, jako by vypadnul z nějakého manga komiksu. Má elegantní hladký hadí design a ta bizarní oranžová ušiska na střeše jsou sklápěcí brzdy. Celá ta paráda slouží k tomu, aby se vlak mohl řítit rychlostí 360km/h nikoli výjimečně, ale při zcela běžném cestovním provozu. Mluvčí společnosti Makoto Jasuhara dokonce tvrdí, že nový šinkansen může bezpečně dosahovat i rychlosti přesahující 400km/h. Je pravda, že francouzský expres TGV drží světový rychlostní rekord 525km/h., ale standardně jede „pouze“ třístovkou. Japonci se tak mohou pyšnit nejrychlejším vlakem na světě. Od dubna začnou testovací jízdy a bude se v nich pokračovat další dva roky, kdy začne souprava sloužit běžným cestujícím.
Šinkanseny byly světu představeny roku 1964 před tokijskou olympiádou jako názorná ukázka jak obrovský pokrok Japonci udělali od konce druhé světové války.

Hi-tech hřbitov
Na tokijském hřbitově Sugamo Heiwa Reien bylo otevřeno unikátní mauzoleum, kde můžete uložit urnu s popelem svého zesnulého blízkého za 250.000 jenů. To by nebylo nic zvláštního, kdyby v ceně nebyl také stotřiceticentimetrový hi-tech náhrobek se zabudovanou dvacetipalcovou obrazovkou. Ten je společný pro všechny návštěvníky. Po podepsání smlouvy obdržíte svou vlastní magnetickou kartu a tu vložíte do čtecího zařízení vedle obrazovky. Začne hrát pomalá hudba a na obrazovce se objeví obrázky ročních dob, například sakury na jaře nebo letní ohňostroje. Poté se zobrazí občanské jméno vašeho zemřelého i jeho posmrtné budhistické jméno, datum narození i smrti a nakonec také fotografie. Aby ostatní návštěvníci nemuseli příliš čekat, je délka produkce nastavena na minutu a půl. Kapacita mauzolea se pohybuje kolem 8000 uren. Původně byla myšlenka mauzolejí pro zemřelé bez rodin a přátel, ale mauzolea se stávají čím dál oblíbenější, zejména pro to, jak roste počet osamělých lidí a také pro jejich cenovou dostupnost.

Multimediální muzeum
Národní muzeum západního umění (NMWA - za projektem stál Le Corbusiere a jeho žáci) v parku Ueno přichází s novinkou, která slibuje usnadnit orientaci i těm návštěvníkům, kteří se v umění moc nevyznají. Umístí na své slavné exponáty, například na Myslitele od Auguste Rodina či Monetovy Vodní lilie, elektronické značky (tagy) obsahující informace o dílu a ty budou přes mobilní elektronické terminály k dispozici návštěvníkům v přenosných přehrávačích - čtečkách.
Služba odstartuje na podzim. NMWA
„Budeme první muzeum na světě, které nabídne kapesního videoprůvodce,“ říká mluvčí muzea. Plán počítá, že každý z 5000 exponátů bude v budoucnu vybaven elektronickou značkou, kterou vyvinul tokijský univerzitní tým s profesorem Kenem Sakamurou v čele. „Když se návštěvník s přehrávačem v ruce přiblíží k exponátu, jeho název, autor a další základní informace včetně výkladu díla se do ní automaticky přenesou. Muzeum dostalo povolení užívat obrázky z knihovny NHK (Japonská vysílací společnost) spolu s množstvím informací o dílech. Během Zlatého týdne počátkem května budou mít návštěvníci poprvé možnost seznámit se s novým systémem. Tři exponáty před muzeem budou ve zkušebním provozu vybaveny elektronickými tagy.
Dosud byl u Rodinova Myslitele pouze malý štítek se názvem. S novým systémem bude návštěvníkovi stačit krátký pohled na čtečku, aby se dozvěděl o 21 Myslitelích po celém světě či si prohlédl obrázky z Rodinova pohřbu. Nebo si vybere svá oblíbená díla a s přístupovým heslem si bude moci prohlížet svou soukromou galerii doma na počítači.
Počítá se také s možností objednat si přes čtečku tisk uměleckých děl na plakáty a pohlednice.

Robotem proti senilitě
ifbot 1Velké popularitě se už skoro tři roky těší ifbot spolu s kolegou jorisoi robotkem a robokitty. Jde o malé domácí komunikační roboty, kteří mají pomáhat starým lidem v jejich osamělosti a ochránit je od senility. Jejich mluva je na úrovni pětiletého dítěte, což je úroveň, která postačí ke stimulaci mozku seniorů. Robot rozpozná podle hlasu a tváře až deset osob, dokáže se přizpůsobit povaze svého majitele a jeho momentální náladě. Pokud například řeknete „Dneska se nudím“, odpoví vám: „Nudíš se? A co bys chtěl dělat?“
Když prohlásíte, že je venku hezky, robot ze svých zabudovaných hodin pozná roční období a odpoví třeba:
„Je krásný podzimní den.“
Robot má v paměti několik desítek tisíc různých frází a během hovoru je používá,“ říká Takao Ósuga z Dream Supply, společnosti která vyvinula sofware.
Kromě mluvení robot nabízí dalších patnáct programů jak udržet seniory duševně svěží. Zpívá, čte kvízy a zprávy nebo se ptá na zdraví.
Ósuga také říká, že by do budoucna společnost chtěla přidat další funkce jako například alarm, který by v případě nouze seniory spojil s nemocnicí. A robot se možná časem domluví i anglicky – nikoli pro export do zahraničí, ale aby japonským dětem pomohl ve výuce jazyka.
Cena robota se pohybuje kolem půl milionu jenů a můžete si ho koupit zde. .

Obscénní kulturní centrum
Tokijský magistrát žádá italskou ambasádu, aby přemalovala fasádu svého italské kulturní centrumkulturního střediska. To bylo otevřeno v říjnu minulého roku a podle architekta měla jasná čevená barva připomínat lakované dřevo. Ovšem s touto myšlenkou narazil u sousedů z okolí. Těm se to pranic nelíbí, píší petice a žádají primátora Išiharu, aby zakročil a Italy donutil přetřít zdi, jež se zdají Tokijcům pohoršlivé a naprosto se nehodící ke svému okolí, navíc v blízkosti svatyně Jasukuni. „Je to nevkusné. Naprosto obyvatele chápu,“ tvrdí Išihara a dodává: "Pokud místní radnice městské části nic nepodnikne, poradí si s tím hlavní magistrát. Byl jsem se tam podívat a ta barva opravdu uráží cit Japonců.“ Magistrát nyní dokonce pracuje na seznamu vhodných a nevhodných barev pro budovy.
Mně osobně se ona budova docela líbí a v katastrofálně nekoncepční architektonické výstavbě Tokia tak trochu nerozumím, nač tolik humbuku. V Tokiu jsou běžně k vidění naprosté otřesnosti a přitom bez povšimnutí. Například ambiciózní pohárovité veledílo – obytný dům na kopci Moto Azabu vyvolává nepříjemný pocit, že se celý s rachotem zřítí při prvním menším zemětřesení. Nehledě na to, že ta divně hnědá věc je opravdu ošklivá.

A na závěr ještě něco, co má s Japonci společného leda rýži, a to ještě ne tak úplně, ale je to zajímavé. Komu se líbí malá auta, klikne sem.

Z japonského tisku vybrala