Nastalo nejkrásnější období roku a sakury rozkvétají do své čarovné krásy.

Japonský tisk a televize přinášejí denně seriózní zpravodajství o sakurové frontě, stejně jako informují o studené frontě nebo změnách tlaku. Sakurové zpravodajství používá k znázornění aktuálního stavu i speciální piktogramy: pupeny - částečný květ – polokvět - plný květ - opadávání.
Všichni napjatě očekávají oněch krátkých sedm až deset dní, kdy fronta na dvé cestě od jižní Okinawy v lednu až po studené Hokkaido koncem května dorazí k nim.

postup sakurové fronty 

K nám přišla minulý víkend. Netrpělivě jsme ji očekávali už několik předchozích dní, chystali deky, jídelní koše a obvolávali přátele na velký sakurový piknik. Naše plány nám ale překazila nenadálá prudká bouře, která si pranic nedělala z křehkého soupeře a celé odpoledne i noc jej obírala o krásu. Další den už pršelo mnohem méně a my doufali, že není vše ztraceno. Byli jsme odhodláni piknik uspořádat i pod jediným zbylým kvítečkem. Nakonec přece jen nebylo tak zle. Sakury přežily a my se vypravili s přáteli do parku.Našli jsme pěkné místo, rozložili deky, sestavili gril a obložili se dobrotami. Nemohou chybět obligátní onigiri (kromě těch s ume…:-) ani jahody, jejichž sezóna ještě neskončila. Máme gjóza i moje oblíbené takojaki. U blízkého stánku prodávají smažené nudle jakisoba, okonomijake a horkou polévku oden. A hned vedle si můžete koupit sladké brambory. Přátelé pijí pivo a sake, já opatrně srkám malé černé yebisu a chroustám v čokoládě máčené, závislost způsobující, tyčinky pocky. Naše holčička sedí v kočárku, oči navrch hlavy z tolika světýlek, zvuků a vůní a zvědavě se rozhlíží kolem. Park je plný, odevšad se ozývají hlasy, smich, cinkání lahví a karaoke. Karaoke je v Japonsku nesmírně populární. Je jedno, jestli umíte zpívat či nikoli, nakonec vás stejně někdo přemluví, abyste se předvedli. A nemusíte se stydět. Vrozená japonská zdvořilost vám zajistí nadšený aplaus, i kdybyste zpívali jak Anička Dajdou. Takže na hanami karaoke rozhodně nesmí chybět. Popíjíme a nestydatě debužírujeme. Smějeme se a koukáme na tu bílou nádheru. Je nám báječně.

A jak to bylo dřív?

Už aristokracie éry Heian se před více jak tisíci lety bavila pozorováním rozvketlých sakur. Další důležitá zmínka je z roku 1598, kdy šógun Hidejoši Tojotomi uspořádal na oslavu jeho ovládnutí Japonska velkolepý průvod ke kjótskému chrámu Daigo a festival pod sakurami. Účastnilo se ho na patnáct stovek lidí. Recitovaly se verše, hrálo se divadlo Nó. Mezi lidovými vrstami se však tato zábava rozšířila až koncem sedmnáctého století, během Genroku.

O sakurách byly od éry Heian napsány tisíce a tisíce veršů. Některé jsou oblíbené dodnes, jako třeba tenhle, to je opravdová klasika:

Sakury, sakury,
kam jen dohlédneš,
rozprostírají se pod nebem jajoi -
ach ta vůně!
Pojď, pojď a uvidíš!

Slovo sakura údajně vznikla z původního sakuya (kvést). Dávná legenda praví, že princezna Kono-hana-sakuya-Hime (Princezna, jež přiměla květiny kvést) přistála z nebes na třešňový strom a ten rozkvetl. A tak se ze sakury stal národní symbol. Pokud se šťouralům tahle historka nezdá moc pravděpodobná, vypátrala jsem ještě jednu verzi, jak se sakury dostaly do Japonska. Lidovou bajku o hodném Hanasakovi, který hodil popel na strom a ten zázračně vykvetl, si můžete prohlédnout zde.

Hana-mi znamená pozorování květin. Hana je v japonštině květina, ale v japonské mysli je synonymem pro sakuru a hana-mi tedy znamená výlučně pozorování sakur. Sakura je císařovnou mezi ostatními květy. Není divu, že je japonskou národním národním květem. Je dokonalým ztělesněním krásy pro japonskou duši. Lidé si už za dávných věků vyjadřovali lásku křehkými verši o sakurách, jejichž pomíjivá krása po staletí spoluvytvářela japonskou mentalitu. Samurajové, pro něž bylo smyslem života kdykoli jej obětovat pro pána, pro které byla rituální sebevražda způsobem jak čestně vyjít ze zahanbující situace, si obvykle připravili báseň pro okamžik smrti. Jako motiv se velmi často objevovaly sakury; jejich krátká a pomíjivá krása jako podobenství k smutku nad předčasně končícím životem a ztrátou milovaných blízkých. Za moderní samuraje, kteří pokládali za čest složit život za císaře, byli povážováni piloti sebevrazi během druhé světové války a připodobňováni k padajícím lístkům sakur. Jedno přísloví říká, že co je sakura mezi květy, to je samuraj mezi muži.

V současností nejsou sakury spojovány ani se sebevraždami, ani něčím jiným podobně depresivním. Dnes je období sakur i začátkem školního a fiskálního roku. Čili spíše než nostalgii nad něčím, co končí, nyní sakury představují optimistický začátek. Pro Japonce je toto období nejkrásnějším v roce, i když rudé podzimní javory jsou neméně úchvatné. Je to proto, že pouze jednou za rok, během několika krátkých dní, mohou Japonci skutečně zapomenout na starosti, bavit se a odpočívat. Spousta firem je zavřených nebo si zaměstnanci berou nenkyu, aby sakury nepropásli. Je to doba veselých pikniků, kdy se rodiny i velké skupiny kolegů nebo přátel sejdou v parcích pod kvetoucími stromy, povídají si, jedí, pijí a zpívají karaoke. V parcích a ne březích řek není k hnutí, všude jsou rozložené igelitové plachty, kvanta lidí, hluku a odpadků. Ti, kdo si chtějí sakury vychutnat v klidu a tichosti, musí se do parků vypravit s úsvitem, než se tam navalí davy, popřípadě nelenit a vycestovat do hor. V Japonsku roste na čtyřista různých sakur. Na horách divoké, ve městech šlechtěné. Mohou být bílé, lehounce narůžovělé i sytě růžové. Mohou mít jednoduché okvětí, ale i složité. Ty prosté bílé jsou nejoblíbenější, protože vykvetou brzy a opadají během několika málo dní. Nezapomenutelným zážitkem ale je i hana fubuki – sakurová vánice. Pamatuji si, jak jsem jednou na jaře procházela aoyamskými hřbitovy a v lehkém vánku se snášely k zemi tisíce drobných bílých lístků. Bylo to nádherné.

Motiv sakur se už přes tisíc let objevuje v literatuře, na kimonech, uměleckých předmětech a tisíci věcech denní potřeby.

Sakury se objevují na vzorech kimon i v japonské kuchyni. 

Dole je sakurový čaj. Nasolený kvítek se ponořením do horké vody krásně rozvine. Sakurayu se často podává při zásnubách, svatbách nebo při jiných významných příležitostech místo klasického zeleného čaje, protože se věří, že manželství přinese štěstí. Můžete však dostat i sake s plovoucím kvítkem. To další je sakura moči – knedlíček z nabarveného rýžového těsta, plněný sladkou bobovou pastou azuki a obalený v sakurovém listu naloženém do soli. Je oblíbeným cukrovím i při slavnosti holčiček – hina macuri.

Sakury se nevyhnuly ani světu manga.

Leštěné sakurové dřevo má nádherný lesk a je oblíbené při výrobě nábytku i jiných předmětů. Dříve to byly lakované schránky inró, dnes třeba tahle lampa.

Jaro je v Japonsku krásné díky sakurám. Japonci jsou na ně velmi pyšní a nikdy je nepřestanou obdivovat. Museli byste být hluší, slepí a schovaní pět metrů pod zemí, aby vám zdejší sakurové šílenství uniklo. A tak stejně jako jiné roky, nechali jsme se jím dobrovolně unášet a vychutnávali si geniálně prostou, věčnou krásu sakur. Ale myslím, že jí pro letošek už bylo dost. A až se mi bude stýskat, vylovím z kapsy stojenovou minci a potěším se sakurou vyraženou do kovu.

Díky za návštěvu,
květy,
jež odkvétáte,
než sbohem dáte. (Bašó)