Termín zahájení výstavy skupiny Shoshinten se přiblížil. Všechny kaligrafie byly napsány, podlepeny a zarámovány. Den před zahájením bylo ještě nutné výstavu nainstalovat. Jeden den dobře zorganizované práce a kaligrafie byly pověšeny, řádně osvětleny a i díla ostatních účastníků výstavy byla řádně nainstalována.

Dovolte mi, abych vám představil mistry svého oboru, kteří se sdružují ve spolku, jenž si říká Šošinten. Slovo "šošin" je složeno ze dvou znaků. Ze znaku, jehož význam je "začátek", a ze znaku šin, což znamená srdce, mysl. Složeno dohromady je lze chápat jako výraz pro "srdce (mysl) začátečníka". Tento výraz pochází z filozofického vnímání Cesty kaligrafa či jiného mistra, který by se vždy a znovu měl vracet k začátku. Srdce začátečníka je otevřené, vnímavé, zapálené, kaligraf by si měl i na vrcholu své slávy uvědomovat mysl a cit začínajících.

Hlavou, mozkem a vedoucím celého spolku je můj učitel kaligrafie, pan Izan Ogawa. Kromě toho, že je významným kaligrafem, je též členem Japonsko-české společnosti v Japonsku, svazu UNESCO v Japonsku a členem sdružení pro mezinárodní vztahy v prefektuře Saitama. Jeho kaligrafická škola, známá pod názvem Šošinša, tvoří jádro spolku Šošinten. Pan Ogawa pořádá pravidelně výstavy svých děl jak v Japonsku, tak i České republice. V roce 2003 se například uskutečnila výstava kaligrafií pana Ogawy a jeho žáků v prestižní galerii kaligrafů Kjúkjodó na Tokijské Ginze. Kromě jiných akcí vystavoval v roce 2005, v rámci výstavy Flétna a meč pořádané Česko-japonskou společností, v Muzeu hl. m. Prahy sérii kaligrafií na téma „hana“ – květina a v prostorách muzea vedl dvě kaligrafické dílny pro veřejnost. V roce 2006 na celostátní výstavě Bonsai 2006 v prostorách NG zámku Zbraslav vystavoval rozsáhlou kolekci 20 kaligrafií různých formátů a 12 klasických svitkových obrazů. Součástí výstavy byly i dvě dílny kaligrafie.

Dalšími členy spolku Šošinten jsou pan Endó, kovorytec a vazač knih, pan Ómori, restaurátor dřevěných konstrukcí starých japonských budov a mistr pro práci s dřevem, paní Kitabajaši, která maluje na hedvábí a je mistryní v návrhu a šití kimon, slečna Takeuči, specializující se na tušovou malbu, a paní Tanaka, jež se zabývá moderním uměním.

Všichni tito umělci společně uspořádali druhou výstavu spolku Šošinten v kulturním centru The Square města Tokorozawa. Samotný průběh celé akce byl velmi zajímavý a zcela odlišný od průběhu podobných akcí u nás doma. První co vás zaujme je, že se neplatí žádné vstupné. Kdokoli kdykoli může přijít a potěšit se z nádherných děl, může diskutovat o nich s jejich tvůrci. Pan učitel i ostatní mistři jsou po celou dobu konání výstavy přítomni a jsou ochotni s kýmkoli, kdo má dotazy, hovořit, vysvětlovat nebo jen společensky poklábosit. Hosté, kteří byli pozváni osobně, většinou přinesou jako dárek občerstvení, které je zabaleno v krásných papírových taškách. Většinou jsou to různé sušenky od známých japonských výrobců, švýcarská čokoláda či jiné pamlsky.

Druhá zajímavá odlišnost je, že se nekoná žádné slavnostní zahájení. Výstava se sama od sebe samovolně zahájí a pomalu začínají přicházet první návštěvníci. Někteří se jdou podívat na vystavená díla svých přátel, někteří popovídat a splnit společenskou povinnost kvůli uchování dobrých mezilidských vztahů, jiní s celou rodinou na malý výlet za kulturou. Každý den přichází více a více lidí. Nejvíce jich přijde v poslední den, kdy celá akce vrcholí. Na tento den jsou pozváni ti nejvýznačnější hosté. Přijít však může kdokoli, kdo se chce zúčastnit. V daný čas se všichni shromáždí v největším oddělení výstavních prostor a začne velká sláva. Hlavní vystavující osoby se návštěvníkům představí a v krátkosti pohovoří o své umělecké činnosti. Pak následuje krátký koncert flétnového kvarteta a na závěr se koná malé pohoštění. Podává se čaj a drobné zákusky. Do konce výstavy zbývají asi tři hodiny. Hosté pomalu odcházejí, ale někteří ještě spolu v malých skupinkách hovoří u jednotlivých děl.

Průběh celé výstavy byl náročný hlavně pro pořadatele. Po čtyři dny od 10 hodin dopoledne do 8 hodin večer museli být všichni vystavovatelé a jejich asistenti ve výstavních prostorách, kde hovořili s návštěvníky výstavy. Pak následovala v některé z místních restaurací společná večeře, která se většinou protáhla do půlnoci. Zde se probíraly události dne, zajímaví návštěvníci, diskutovalo se o umění a kaligrafii, prostě se povídalo a taky drbalo. Většinou o těch, co se vymluvili a večeře se nezúčastnili.

Pan učitel, jako každoročně, vymezil malý prostor i pro kaligrafie dovezené z Čech. Tento rok to byly jednak kaligrafie dětí základní školy s rozšířenou hudební výchovou v Praze 10, jednak kaligrafie účastníků workshopu konaného loni v září při celostátní výstavě Bonsai 2006 v prostorách NG zámku Zbraslav. Kromě těchto kaligrafií byly vystaveny i kaligrafie moje a pana Sosnovce, který se velkou měrou zasloužil o to, že se výše zmíněná akce na zámku Zbraslav konala. Bylo potěšující, že vystavené práce vzbuzovaly u návštěvníků výstavy nemalý obdiv a že pojem Česká republika není v Japonsku neznámý. Hodně lidí zde zná jména jako Smetana, Janáček, Sybelius či Mozart.

Co bylo možné na výstavě spatřit? Hodně věcí. Kromě kaligrafií žáků pana učitele to byla nádherná kimona a hedvábí, tušové malby, moderní umění související s kaligrafií, a také mistrovství v oboru práce se dřevem. Ale o tom až příště.

(pokračovaní příště)