Japonské písmo a kaligrafické styly (pokračování)

Odhaduje se, že existuje přes 50 000 znaků, které se během několika tisíciletí vyvinuly do mnoha kaligrafických stylů. Čínské znaky kandži lze vysledovat zpět až do období 1500 let př.n.l., kdy byly ryty do kostí a krunýřů želv. Tyto znaky byly pravděpodobně využívány pro věštecké účely. Ale ať už byl jejich účel jakýkoli, později se začaly používat k ryze praktickým účelům jako je obchod. Později se znaky objevily i ve státní správě a začaly se používat i v oblasti duchovní.

Časem došlo k první standardizaci používaných znaků do formy známé jako "Velké pečetní písmo - Daiten". Asi 200 let př.n.l. Li Su zreformoval a zjednodušil Velké pečetní písmo do formy "Malého pečetního písma - Šoten", které již mělo jednotnou velikost znaků a bylo přizpůsobeno k používání štětce a hedvábí jako psacího náčiní. Historické prameny uvádějí, že v běžném písemném projevu se v té době používalo asi 10 000 znaků. Oba dva styly spadají pod společný název "tenšo" a nyní se používají velmi málo. V dnešní době slouží jako předlohy pro výrobu razítek hanko, kterými kaligrafové označují svá díla. Ukázku stylu tenšo můžete vidět v 10. dílu seriálu, je to ta velká černá tabule popsaná spoustou čínských znaků.

Přibližně v témže období vznikl i styl psaní znaků, známý pod názvem "Ko Reišo". Změny spočívaly hlavně v tom, že různě zakřivené linie se narovnaly a znaky získaly lépe zapamatovatelnější tvar. V období dynastie Han (206 př.n.l. – 220 n.l.) došlo k převratnému objevu, který ovlivnil celý svět. Bylo totiž objeveno tajemství výroby papíru a to s sebou přineslo další požadavky na změnu způsobu psaní znaků. Došlo k další reformě stylu Reišo do nové formy "Kan-reišo".

Styl Kan-reišo je výjimečný z toho důvodu, že se z něj vyvinuly dva základní kaligrafické styly, které se v dnešní době používají. Jsou to již výše zmíněné kaišo a z něj odvozené semikurzívní "Gjóšo". Kdybych to chtěl přirovnat k něčemu, co je vám známé, tak kaišo odpovídá tiskacím písmenům latinské abecedy, kapitálkám, a styl gjóšo pak témuž, ale psáno rukou a pokud možno jedním tahem.

Ačkoli by se dalo očekávat, že se kurzívní styl, tzv. "Sóšo – trávový styl", vyvinul dalším zjednodušením semikurzívního gjóša, tak realita je úplně jiná. Trávový styl se vyvinul zcela nezávisle, jako samotná větev ze stylu tenšo. To také vysvětluje určité, na první pohled nelogické, odchylky ve psaní téhož znaku semikurzívním způsobem a způsobem kurzívním. Pro přirovnání můžeme sóšo chápat jako určitou formu těsnopisu, která je plně čitelná ale jen tomu, kdo těsnopis ovládá.

Z výše uvedených fakt se může zdát, že se kaligrafické styly týkají jen složitých znaků, ale to není pravda. Týká se to i toho nejjednoduššího znaku, kterým je vodorovná čára. Minulý týden jsem denně přes 8 hodin nedělal nic jiného, než že jsem na kus papíru psal vodorovnou čáru, jednou ve stylu kaišo, pod ní stylem gjóšo a pak sóšo. Pan učitel chodil kolem, nejprve tiše, pak cosi mumlal, jsem nerozuměl co říkal, ale podle intonace to nebylo nic pěkného, kletby mají mezinárodní charakter. Nakonec nevydržel, vzal mě za ruku a vedl mi ji několikrát, za hlasitého opakování: "Ríízumu, Stefan san, ríízumu. Každá čára je jiná. Ty jsi snad slepý, nic ses za ta léta nenaučil." Perfektní scéna, jako kdyby vypadla z filmu Ztraceni v překladu, kde tlumočnice překládá několika minutový proslov režiséra větami: "You looking into camera. Intensively."

Každou napsanou čárou se hlasitost projevu pana učitele zvyšovala, a neustálé "genki sen dža nai, yo, bakana šito da yo, ríízumu, kusčon, yoku mite yo!!! … Karada wo tsuite, atama tsukawanai!!!" (to není dobrá čára!!! Jseš hlupák copak to nevidíš? Účel, pérování … Používej tělo, né hlavu!!!)", se proměnilo ve scénu filmu Kill Bill 2. díl, kde čínský mistr kung-fu učí hrdinku správným technikám ….. Chybělo jen to mlácení holí do hlavy. Pak pan učitel předvedl několik čar, kde tvrdil, že každá je jiná, ale já nebyl schopen ten rozdíl vidět. Tak jsem kazil jeden list papíru za druhým, když došly, vytáhl jsem z měšce 100 jenovou minci a provinilým: "sensei, kami, onegai shimasu", jsem požádal o další dávku papíru ke zničení. A tak dál a dál a zas …

Když už byla tma, pan učitel jen zabručel: "Dnes už stačilo. Rušili bychom sousedy." Po chvilce ticha pak ne moc nahlas dodal: "Docela to už šlo, když budeš pokračovat, možná se to i naučíš. Teď to sbal, jedeme do onsenu. Perfektní lázně a dobře tam vaří." Lázně byly vážně bezvadné. Jídlo vynikající. A asi jsem zas tak špatně nepracoval, protože celou útratu pan učitel zatáhl ze svého.

Hádanka:
Poznáte, které čáry jsem maloval já a které pan učitel? Pozor, jsem někdy děsně zákeřný, možná jsou všechny moje nebo taky všechny mohl malovat pan učitel.

(pokračovaní příště)