Zatímco izraelská Ústřední volební komise finišuje v počítání posledních odevzdaných hlasů, základní půdorys se už zásadně nezmění. Modrobílí o jeden mandát posílili, Likud má jedno křeslo méně.

(Dodatečně doplněno: ... Likud má o jedno křeslo méně - oproti údajům uvedeným v mém předchozím článku).

Ve čtvrtek 19/9 tedy vypadal volební výsledek takto:

zdroj: Web Jpost.com

Modrobílí jsou tedy „první na pásce“, ovšem koaliční potenciál mají ještě slabší než Likud, který je na „stříbrné“ pozici. Ani Likud ale nemá se svými spojenci nadpoloviční většinu (potřebuje minimálně 61). Navíc s nimi po volbách podepsal ujednání, tedy premiér Netanjahu se s náboženskými (rozuměj ultraortodoxními) stranami Šas a Sjednocený judaismus Tóry a s pravicovou aliancí Yamina, která ovšem hned po volbách dle předchozí dohody přestala formálně existovat, protože všechny tři strany, které ji vytvořily – Nová pravice, Židovský domov a Tkuma – se opět „osamostatnily“, nicméně spolupracují), o společném postupu v rámci povolebních vyjednávání. Co obsahuje? Vysvětluje Michael Bachner na serveru Times of Israel (TOIL):

Pravicoví vůdci slíbili, že jejich strany budou vést koaliční jednání společně a vstoupí do jakékoli budoucí vlády pouze společně. Žádná strana nebude vést separátní vyjednávání a nevstoupí do vlády, sniž by tak učinily ostatní účastníci dohody. A co je klíčové – v ujednání je uvedeno, že jejich kandidátem na premiéra je Benjamin Netanjahu.

Zmínit tuto dohodu (mnou pracovně nazvanou „Likud + 5“) je nutné proto, že nedlouho poté vyzval Netanjahu formálního vítěze voleb, lídra Modrobílých Benny Gantze, aby spolu vytvořili vládu národní jednoty. Zmínil i možnost rotace: dva roky (polovinu volebního období) by byl premiérem jeden z nich, další dva roky ten druhý.

Gantz něco takového odmítl, neboť Modrobílí mají jinou představu o případné vládě národní jednoty – především odmítají jít do aliance s Likudem, v jehož čele stojí politik, nad nímž visí Damoklův meč trestního stíhání pro korupci. Věc má ale ještě jeden aspekt, a tím je ona výše zmíněná dohoda. Netanjahu hovoří o jednání s Modrobílými bez předběžných podmínek, nicméně politický korespondent portálu TOIL Raoul Wootliff připomíná, že sám premiér nemůže kvůli dohodě s oběma ultraortodoxními stranami, Novou pravicí, Židovským domovem a Tkumou tomuto požadavku dostát.

Osobně si jako sympatizant Likudu a jeho šéfa Netanjahua dovolím následující poznámku. Kdyby Gantz na nabídku Likudu kývl a souhlasil s tím, že jeho šéf bude premiérem v rámci velké, ale pouze dvoučlenné koalice (Likud + Modrobílí), jak by Netanjahu s onou dohodou s menšími pravicovými partajemi naložil? Zradil by jejich lídry ve prospěch vládního postu pro sebe a pro Likud, anebo by se zachoval férově a v duchu dohody by postavil věc takto: buď „Likud + 5“, nebo nikdo?

Nejsem si jist.

Ve světle výše uvedeného není od věci vyjádření Avigdora Liebermana (pravicová strana Izrael, náš domov – nepatří do „netanjahuvského“ pravicového tábora): Naléhavě žádám předsedu vlády Netanjahua, aby přestal s politickými cvičeními, fígly a triky. Posaďte se s Bennym Gantzem a se mnou a vytvořme širokou liberální národní vládu pro budoucnost Státu Izrael.

Myšlenka je to zajímavá (Lieberman zjevně cílí na sekulární kabinet), ale je tu uvedený háček: dohoda „Likud + 5“. Co s tím, Bibi?

Toto je jen jeden moment, který nabízí politická scéna v Izraeli po úterních (17/9) volbách. Jeden, nikoli jediný.

Zdá se, že věci se spíše komplikují. Vytvořit vládu bude těžší než lehčí, potrvá to dlouhé týdny a voličům nelze než doporučit slogan z jedné české reklamy: „Trpělivost, Pavle.“