15.1.2021 | Svátek má Alice


IZRAEL: Tajemství očkovacího úspěchu

11.1.2021

Odpověď na to, co stojí za izraelským očkovacím úspěchem, nemůže být z podstaty věci jednoduchá. Přinejmenším je potřeba rozlišovat jednotlivé hráče – tedy úlohu politiků, institucí a společnosti.

Sami Izraelci zatím z řady neúspěchů viní premiéra Netanjahua, koneckonců Izrael stojí na prahu už třetího lockdownu. Zrovna ve chvíli, kdy ve světě vycházely oslavné články, jedna izraelská televize odvysílala investigativní pořad, ve kterém bývalý koordinátor boje proti epidemii vládní politiku zcela strhal.

Současně ale je jisté, že Netanjahuova vláda projevila prozíravost a odvahu, když mnohem dříve než většina států objednala vakcíny, a to nebylo ještě jisté, kdy budou a jak zaúčinkují, a byla ochotna zaplatit větší částky za ochranu vlastních obyvatel.

Pak je tu otázka institucí, které žádná země v okamžiku, kdy přijde krize, už nezlepší, a výzvy, jako je epidemie, naopak odhalí jejich skutečný stav. V Izraeli už nějakou dobu běží debata o stavu státní správy. Podle některých hlasů není v dobrém stavu, například kvůli dlouhodobému podfinancování, odlivu lidí do lépe placené soukromé sféry, svou roli sehrála malá stabilita řízení státu – vždyť Izraelci půjdou v březnu už ke čtvrtým volbám za dva roky.

Ve zmíněné debatě ale zaznívá i opačný hlas. Totiž že navzdory odfláknuté politice je možné provoz izraelského státu udržovat díky neviditelnému kolektivu lidí z ministerstev, justice, armády a dalších institucí, kteří prý vskrytu udržují věci v chodu. Pro tuto entitu se někdy používá název „hluboký stát“, trochu podle tureckého vzoru.

Sám Benjamin Netanjahu v loňském roce napadl zmíněný izraelský „hluboký stát“, který prý bez demokratické kontroly dělá vlastní politiku a snaží se ho prý připravit o funkci. Pokud ovšem údajná stínová vláda byrokratů a právníků vedla k úspěchu očkovací kampaně, možná premiérovi vyhrála příští – březnové – volby.

Zásadní roli nepochybně sehrál systém kvalitního veřejného zdravotnictví, který vlastně vznikl ještě před založením izraelského státu. Právě díky němu bylo možné vakcíny dostat k občanům tryskovou rychlostí. Takže ano, Izrael měl sice vakcínu dříve a ve větším množství než jiní, ale také ji dokázal využít. O tom, jestli by se to podařilo zopakovat u nás nebo třeba i ve Francii, je možné vyjádřit určitou pochybnost. Izraelská zkušenost s fungováním veřejné správy může být důležitou inspirací pro české prostředí, kde schopnost státu vůbec jen stanovit politiku, natož ji pak i provést, v posledních letech očividně poklesla.

A pak je tu role společnosti a společenské kultury. Kdo zná Izrael, všiml si zvláštní směsi tamního chaosu a současně schopnosti některé věci velmi efektivně zvládat. To by se dalo říct o českém prostředí, i když zdejší směs zmatku a pořádku je namixována trochu jinak. Nějakou roli asi hrají návyky řady Izraelců z armády, kolektivní zkušenost z válek a vůbec schopnost improvizovat.

Mnohem důležitější je podle mého názoru něco jiného. Izraelská společnost je schopná v případě, že je situace vážná, rychle reagovat, identifikovat společný zájem a usilovat o něj, třeba i za cenu řady obětí, individuálních i kolektivních. To je něco, co se z většiny západních společností vytratilo.

Tento izraelský étos možná nemá tolik co do činění s povinnou vojenskou službou, ale spíš s relativně malými rozměry státu a společnosti, pocitem sdíleného osudu a společné paměti i přesvědčením, že pro úspěch celku musí každý něco udělat. Něco takového je samozřejmě velmi obtížné replikovat, zvlášť ve společnostech, jako jsou ty evropské.

Až bude po covidu, mohli by se politici i veřejní intelektuálové zajímat nejen o zvláštnosti izraelského zdravotního systému nebo státní správy, ale i o tuto část tajemství izraelského očkovacího úspěchu.

Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus








 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.