Jsou to přesně čtyři roky od chvíle, kdy rodiče Gilada ben Aviva - Šalita začali oplakávat svého devatenáctiletého syna, který jen plnil svoji vojenskou povinnost a byl unesen palestinskými teroristy. Při útoku zemřeli dva izraelští vojáci a tři další byli zraněni. V Izraeli je povinná vojenská služba pro chlapce tři roky, pro dívky 22 měsíců.

Rodiče Gilada Šalita se v minulých dnech vydali na dvanáctidenní pochod ze svého domova na severu Izraele k sídlu premiéra Benjamina Netanjahua v Jeruzalémě. Chtějí tím vyvinout další tlak na vládu, aby vyjednala výměnu jejich syna za vězněné Palestince. Současný předseda vlády židovského státu Benjamin Netanjahu se proto rozhodl vyměnit tisíc lokálních Arabů, kteří si říkají Palestinci, za Gilada Šalita. Tím byla zcela jasně vyjádřena hodnota jediného izraelského vojáka, který vydá za tisíc vězněných zločinců-muslimů. Podmínka však zněla, že musí být z Pásma Gazy a ne ze Západního břehu Jordánu.

V neděli ráno 25. června 2006 byl při útoku palestinských ozbrojenců v Pásmu Gazy zajat Gilad z obce Mitzpe Hila v oblasti Galilea, desátník izraelské armády, který má dvojí občanství - izraelské a francouzské. K únosu se přihlásily Brigády mučedníka Izzudína Kásama, jež jsou ozbrojeným křídlem Hamásu, a dvě další palestinské radikální skupiny. Následující den únosci vznesli požadavek na propuštění palestinských vězňů zadržovaných Izraelem. A premiér Izraele Ehud Olmert skutečně nechal propustit 256 členů Fatáhu bez toho, že by k tomuto kroku měl souhlas vlády. Formalitou byl písemný slib propouštěných, že se do budoucna zdrží násilí a už nebudou zabíjet Izraelce.

“Kdoví, kolik z nich dnes bojuje za Hamás v Pásmu Gazy a střílí rakety Kassam na Sederot, Beer Shevu či Aškelon?” rozčiluje se Peter Bachrach z Haify, kterou v roce 2006 poničily katuše Grad libanonského Hizballáhu.

Trestanci, kteří byli propuštěni v rámci „gesta dobré“ vůle premiéra Olmerta vůči prezidentu Abbásovi, byli svezeni do věznice Keciot v Negevské poušti a ráno 20. července 2007 začali nastupovat do přistavených autobusů, aby byli převezeni přes stanoviště Bejtúnija do Ramalláhu.

Prohlédli je lékaři za přítomnosti zástupců Mezinárodního výboru Červeného kříže. Nejznámější propouštěnou osobou byl Abdar Rahím Mallúh, náměstek generálního tajemníka Lidové fronty pro osvobození Palestiny (LFOP). Byl zatčen a uvězněn v roce 2002 poté, kdy LFOP zavraždila izraelského ministra turismu Rechavama „Ghándího“ Zeeviho. Tehdejší ministryně zahraničí Cipi Livni, v níž většina Izraelců už viděla novou “železnou lady”, jakou byla premiérka Golda Meirová, se setkala s prezidentem Červeného kříže Jacobem Kellenbergerem a důrazně ho žádala, aby prosadil návštěvu zástupců Červeného kříže u uneseného vojáka IDF Gilada Šalita.

Během setkání mezi čtyřma očima s gerálním tajemníkem OSN Pan Ki-munem zdůraznila, že izraelská vláda je odpovědná za propuštění Šalita. Livni neprohlásila přímo, že jeho osvobození je součástí dohody o příměří v Gaze, ale řekla, že Izrael musí světu připomenout těžkou situaci, v které se vězeň nalézá. Přestože Červený kříž se zdráhá vyvíjet na Hamás nátlak, je třeba, aby skupina zástupců Červeného kříže Šalita navštívila. Když tak mohli učinit v případě stovek Palestinců v izraelských věznicích, proč by to nedokázali v případě jediného Gilada Šalita? Jak to, že ani nejsou k dispozici lékaři, kteří by ho stejně jako palestinské vězně v Izraeli prohlédli?

Naopak, žádné mezinárodní organizaci nebylo dovoleno navštívit Šalita od doby, kdy byl unesen během hlídky na hranici Gazy. Jeho únosci neposkytli ani fotografie, ani videa, pouze povolili předání dopisů, které byly Šalitem pravděpodobně napsány. „Bude nám sloužit k výměně a nakonec zajistí propuštění mnoha vězňů, včetně těch s krví na rukou,“ řekl 20. července 2008 Ismajl Haníja, vůdce Hamásu v Pásmu Gazy v projevu na Islámské univerzitěá

“Vím, čím procházejí jeho rodiče. Nelze na něj ale pohlížet jako na oběť, protože v té době byl ve službě a ne na pláži. Bude vrácen zpět, jakmile budou osvobozeny tisíce Palestinců z izraelských káznic,” řekl Kadúra Fares, vysoký představitel teroristického hnutí Fatáh. Přestavitel Hnutí islámského odporu (Hamás) Músa Abu Marzúk už počátkem dubna 2008 pohrozil, že pokud Izrael “nevyhoví podmínkám Hamasu… budou jednat jen o Šalitových kostech.“

“Je to loterie! Jak můžeme vědět, že Šalit není dávno po smrti jako jeho dva kolegové v libanonském zajetí - Elgat Regev a Ehud Goldwasser (hebrejsky Eldad ben Tova a Ehud ben Malka, pozn. autora), kteří byli vráceni Hizballáhem v rakvích?” říká Tomi Shved z Tel Avivu.

Až v pondělí 25. června 2007 se Gilad Šalit poprvé ozval. Byl to přesně rok, co byl unesen. Je prý nyní držen na jihu Pásma Gazy v bunkru několik metrů pod zemí, poblíž obce Šabúra. Celý kryt je údajně obložen výbušninami a nástrahami tak, aby došlo k detonaci, pokud by se někdo „nezvaný“ snažil o vojákovo osvobození. Současně byla zveřejněna audionahrávka Šalitova hlasu v hebrejštině, začínající slovy: „Jsem voják Gilad, syn Noam Šalitové.“ Šalitův otec uvedl, že ačkoliv obsah nahrávky nemusí být projevem synovy svobodné vůle, jedná se skutečně o jeho hlas.

„Je mi líto nedostatku zájmu izraelské vlády a armády o mě a jejich odmítnutí požadavků brigád Kattam el-Kassam,“ řekl v nahrávce Šalit. „Je jasné, že pokud mě chtějí osvobodit z vězení, musí přijmout jejich požadavky, zejména proto, že jsem byl součástí vojenské operace pod vojenským velením a ne drogový dealer.”

Aviva Šalitová se nabídla, že pokud si to situace vyžádá, odjede do Gazy a bude jako záruka výměny svého syna. Ten mohl až po více než dvou letech dostat dopis od své rodiny, který byl předán Giladovým otcem francouzskému prezidentu Sarkozimu. Ten jej během své návštěvy Sýrie počátkem loňského září přivezl syrskému prezidentovi Bašáru Assadovi, který psaní dal katarskému emírovi a ten politickému vůdci teroristické organizace Hamás Cháledu Mašálovi. Přehazovali si ho jak horký brambor…

Jestli však dopis nakoec dorazil až k Šalitovi do Pásma Gazy, to už nikdo neví a kdoví, jestli se to někdo ještě někdy dozví. Pokud bude propuštěna tisícovka zločinců, zvýší se jejich počet už na 1250 a tím se hodnota jednoho Izraelce zase zvýší. A svět dál jen apaticky přihlíží a Izrael propouští i vězně s "krví na svých rukách"… I ty, co nepřelezli plot, poněvadž ne kolem celého území židovského státu je plot, jak praví evropský mýtus, naopak všude kolem východního Jeruzaléma jsou nastraženy palestinské miny. A politický vězeň není v žádném případě ani potenciální terorista; stačí jen jeho záměr někoho nevinného brutálně zabít. Je důležité si neplést zločince a politické zkrachovance...

P.S. Izrael má nyní už “pouze” pět vojáků v zajetí, o jejich přežití jsou ale vážné pochybnosti. Jsou to kromě Gilada ben Aviva - Šalita, stále nezvěstného, a Ehuda ben Malka (Goldwasser) a Eldada ben Tovu (Regev), kteří byli nedávno vráceni v rakvích, ještě Guy ben Rina (Hever), nezvěstný poblíž syrsko-izraelské hranice na Golanských výšinách od srpna 1997, Ron ben Batya (Arad), zajatý, později zabitý po sestřelení letounu v Libanonu v říjnu 1986, Cvi ben Finahl - Feldman, Jekutjel Jehuda Nachman ben Sarah a Zecharia Šlomo ben Miriam, všichni zajatí v bitvě u Sultán Jákub v Libanonu 11. června 1982…

Olser.cz