Binjamin Netanjahu nesestavil vládu, a tak dostal šanci jeho odpůrce Lapid

Snad ještě nikdy nesestavoval izraelský prozatímní premiér Binjamin Netanjahu vládu tak dramaticky. Bojoval o ni do poslední chvíle, ale nakonec zápas o svou politickou budoucnost prohrál – stejně jako o budoucnost svého probíhajícího soudního procesu, o který mu šlo především. Když mu v noci na středu vypršela zákonná lhůta, prezident Reuven Rivlin pověřil zformováním kabinetu Jaira Lapida, předsedu druhé nejsilnější strany Existuje budoucnost.

Netanjahu narazil na problémy hned na začátku – jeho vlastní výtvor ho přestal poslouchat. Uskupení tří nacionalistických a protiarabských stran Náboženský sionismus, jehož vznik Netanjahu do voleb inicioval, aby měl více spojenců, kategoricky odmítlo podpořit vládu, která by se opírala o arabskou stranu Raam – a Netanjahu potřeboval k parlamentní většině obě. Předseda Náboženského sionismu Becalel Smotrič označil Raam za „stoupence terorismu“ a „vrahy židovských dětí“ a prohlásil, že spolupracovat s ním by bylo totéž jako s palestinským Hamásem. Předseda Raamu Mansúr Abbás ovšem neměl o nic větší chuť podporovat zaryté nepřátele Arabů, ale aspoň s Netanjahuem zkusil na jeho žádost vyjednávat. Náboženský sionismus však svůj postoj nezměnil, a definitivně tak Netanjahuovy šance na sestavení vlády zmařil.

Netanjahu proto začal vymýšlet jiné cesty. Přemlouval ke spolupráci své odpůrce a nabízel jim nejrůznější lákadla. U předsedy pravicové strany Nová naděje a bývalého člena Netanjahuova Likudu Gideona Saara ale nepochodil, protože Saar dodržel předvolební slib, že s ním nikdy spolupracovat nebude.

Pak Netanjahu nabídl rotační premiérství ctižádostivému a bezzásadovému Naftalimu Benetovi, který je ochoten spolčit se s kýmkoli, kdo by mu umožnil usednout v premiérském křesle, přestože jeho strana se ve volbách umístila až pátá s pouhými sedmi mandáty. Benet vyjednával jak s Netanjahuem, tak s Lapidovým „blokem změny“, jak si odpůrci premiéra říkají. Benet je dlouhodobým obdivovatelem Netanjahua a dal by přednost jeho vládě, zvlášť kdyby se s ním mohl podělit o premiérství, ale bez Náboženského sionismu vláda vzniknout nemohla, a tak se vrátil k Lapidovi.

Nakonec Netanjahu ještě zkusil nabídnout rotační premiérství předsedovi spojenecké ultraortodoxní strany Šas Arjemu Derimu, a dokonce i dosavadnímu koaličnímu partnerovi Benymu Gancovi, předsedovi Modrobílé, s nímž v dosavadní vládě jednal jako s irelevantním členem koalice. V obou případech marně – všichni už vědí, že Netanjahu neplní sliby.

V posledním záchvatu zoufalství chtěl Netanjahu poslední den před vypršením prezidentova mandátu prosadit přijetí zákona o přímé volbě premiéra, protože podle průzkumů si ho v této roli dlouhodobě přeje nejvíc Izraelců. Ukázalo se však, že v Knesetu nemá potřebnou většinu.

Netanjahu se tak musí po dvanácti nepřerušovaných letech v roli premiéra s touto pozicí rozloučit v době, kdy probíhá jeho soudní proces kvůli korupci, podvodům a zneužití pravomoci. Nebude mít žádnou možnost ho ovlivnit ve svůj prospěch, jak si plánoval. Nevyšel mu ani pokus jmenovat ministrem spravedlnosti člena Likudu – nejvyšší státní zástupce to označil za nezákonný krok v rozporu s koaliční dohodou dosluhující vlády, a Netanjahu byl nucen potvrdit Gance, který tuto funkci zastával dočasně. Teď Likud směřuje do opozice.

Vláda „bloku změny“ je už v obrysech na světě, protože složitá jednání probíhají řadu týdnů. Kromě Lapidovy středopravé strany by v ní měly zasednout Nová pravice Naftaliho Beneta, pravicové strany Nová naděje Gideona Saara a Izrael, náš domov Avigdora Libermana, centristická Modrobílá Benyho Gance a levicový Merec a Strana práce. Dohromady by měly 58 křesel a vládly by s přislíbenou podporou čtyř hlasů arabského Raamu, tedy s parlamentní většinou 62 mandátů ve 120členném Knesetu. A aby mohla vláda vzniknout, Lapid nabídl rotační premiérství ambicióznímu Benetovi s tím, že může první dva roky vládnout jako první, zatímco Lapid bude ministrem zahraničí, než se role vymění. Nikdo sice není z Benetova oportunismu nadšený, ale jinak vláda nevznikne. Ani Benet nejásá, že má zasednout ve vládě s levicovými stranami, ale jiná cesta k vysněnému premiérství nevede.

Všichni už udělali nějaké ústupky, každý něco získal a naopak něco nezískal – ale někteří chtějí víc, než získali. „Blok změny“ se ještě nedohodl na rozdělení ministerstev a nemusí se to podařit. Především Benet se musí definitivně rozhodnout, zda chce být premiérem, nebo zůstat zásadovým pravičákem a nespolčit se s levicí. A jestli tato vláda vznikne, nebude to mít snadné, protože bude složená ze zcela různorodých subjektů se zásadně rozdílnými názory. Jednotlivé strany tohoto tábora také jedna druhé příliš nevěří, a jediné, co je spojuje, je touha sesadit Netanjahua. A ten teď bude dělat všechno, aby je rozeštval, jejich projekt zmařil a vyvolal páté předčasné volby od dubna 2019.