Šalitova rodina si může oddechnout. Po 1 941 dnech v zajetí je 25letý Gilad opět doma. Polovinu desítiletí bojovali Noam a Aviva o svého syna. Nelitovali žádných nákladů, nevynechali jediného významného politika ani žádné médium, aby jejich zajatý voják neupadl v zapomenutí. Konečně jej mohou sevřít v náručí.

Za těch uplynulých pět let a čtyři měsíce se Gilad Šalit stal synem celého národa. Izrael se chvěl o jeho osud spolu s rodinou. Nyní celý národ oslavuje návrat ztraceného syna. 18. října 2011 nezůstalo v Izraeli snad jediné oko suché. Všichni chtěli být u toho, až se Gilad vrátí.

Mediální divadlo dohodnuté výměny se po celé zemi připravovalo několik dnů. Stovky novinářů zamířily na hraniční přechod Kerem Šalom v jižním Izraeli, na letecký opěrný bod Tel  Nof  uprostřed země a do vesničky Micpe Hila v Horní Galileji nedaleko libanonské hranice, domova Šalitovy rodiny, aby sledovaly návrat izraelského vojáka, jehož život je cennější než tisícovka Arabů.

Drama Šalitova propuštění zůstalo napínavé až do poslední minuty – jako by to bylo záměrně naplánováno. Několik hodin před výměnou zjistili zástupci Hamásu, že špatně odhadli počet žen vězněných v Izraeli. Velkohubé prohlášení zahraničního šéfa Hamásu Chálida Mašála, že vysvobodí všechny palestinské vězenkyně, se nesplní! Zvažovaly se a zavrhovaly nové požadavky.

Současně varovaly webové stránky brigád Al-Kassám Izadín, vojenského křídla Hamásu, že vzdušný prostor pásma Gazy je sledován izraelskými bezpilotními letouny. Šalitovi únosci podezřívali Izrael, že se v poslední chvíli pokusí Šalita osvobodit a vyhnout se tak svým závazkům. Šalitovo navrácení bylo prý operací stejně složitou jako jeho únos. 

Ráno v den propuštění seděl celý Izrael napjatě u televizorů, sledoval a rozebíral každé vyjádření v médiích. Konečně, dvacet minut po desáté hodině, se objevily první záběry v egyptské televizi. Zakuklení ozbrojenci Hamásu se zelenými páskami na přilbách a samopaly v pohotovosti vyvlekli z bílé dodávky zbědovaně vyhlížejícího mladíka v tmavých brýlích a černé baseballové čepici. „Celková řeč jeho těla odpovídá muži, který po dlouhé době zase poprvé uviděl slunce,“ hlásí izraelský komentátor, který sám prožil válečné zajetí.

Potom byl Šalit odveden do budovy hraničního přechodu Rafah mezi pásmem Gazy a Egyptem – těsně následován Achmedem Džabarím, velitelem vojenských sil Hamásu. Džabarí je z palestinského hlediska hrdinou celého dramatu. Nejenže celý únos izraelského vojáka v červnu 2006 naplánoval a provedl, ale dokázal po celá léta unikat dlouhé ruce izraelské armády a Šalita před ní ukrývat. Až dosud nebyla známá žádná jeho fotografie.

Ještě než byl Šalit předán izraelské armádě, musel zprostředkovatelům výměny vyslovit poctu formou exkluzivního rozhovoru s egyptskou televizí. „Vaše propuštění je úspěchem egyptských tajných služeb,“ vysvětlila egyptská žurnalistka Aviva Aminová zkroušenému mladíkovi a otázala se ho, proč podle jeho názoru uspěli Egypťané tam, kde se to německým zprostředkovatelům nepovedlo.

S námahou se Šalit snažil čelit přívalu arabských, anglických a hebrejských otázek egyptských novinářů: „Co jsi nejvíc postrádal? Co budeš dělat, až se vrátíš domů? Co tě tahle zkušenost naučila? Posilnila tě?“, až po otázku: „Teď víš, co to je být v zajetí. Co říkáš tomu, že v izraelských věznicích je dosud více než 4 000 palestinských vězňů? Spustíš mezinárodní kampaň za jejich osvobození?“ – na kterou Šalit odpověděl: „Budu rád, když se vrátí ke svým rodinám a přestanou bojovat proti Izraeli.“

Odborník na arabštinu Oded Granot se v izraelské televizi snažil o spontánní překlad prvního exkluzivního rozhovoru s nejslavnějším vojákem izraelské armády. Zatímco se televizní hlasatelka a tlumočník dohadovali, jak správně položit otázku Šalitovi, ohodnotil je Granot: „Vyhodil bych je oba!“  Vůbec působil tento rozhovor spíš dojmem posledního mediálního mučení zkoušené oběti. Izraelci jsou však nadšení, jak pohotově a nezlomně „jejich Gilad“ tuhle záležitost před světovou veřejností zvládl.

Několik minut po jedenácté mohl mluvčí izraelské armády, brigádní generál Joav Mordechai, čekajícím novinářům a celému národu konečně oznámit: „Gilad Šalit se vrátil domů!“, a připomněl únos z 25. června 2006, při němž oba Šalitovi kamarádi, Chanan Barak a Pavel Slozker, přišli o život.

Ještě na dohled od pásma Gazy se Šalit podrobil prvnímu lékařským a psychologickým testům a oblékl si novou izraelskou uniformu, než ho letectvo dopravilo helikoptérou na základnu Tel Nof . Zde ho přijali ministerský předseda Netanjahu, ministr obrany Barak a velitel generálního štábu a především se tu opět setkal se svými rodiči. Po dalších lékařských vyšetřeních se obě helikoptéry krátce po čtvrté konečně opět vznesly k poslední etapě letu do galilejského Micpe Hila..

Mezitím probíhalo v Egyptě, v pásmu Gazy a Předjordánsku neméně dramatické přijetí 477 palestinských vězňů, kteří byli z izraelských vězení propuštěni výměnou za Gilada Šalita.

Krátce po deváté hodině se v Rafahu celý proces opět zadrhl, když bylo oznámeno, že dvě Palestinky odmítly návrat do pásma Gazy. Jedna z nich se pak nechala přemluvit, aby se vrátila domů, ale kandidátka sebevražedného atentátu Wafa Basová se za žádnou cenu nechtěla ke své rodině vrátit a bylo jí nakonec umožněno odcestovat do Káhiry. 

Na hraničním přechodu Beitunia, na dohled od izraelského vězení Machaneh Ofer, před branami Ramalláhu, čekaly od časného rána stovky Palestinců z celého Západního břehu pod mořem zelených vlajek Hamásu. Krátce po jedenácté hodině ztratil dav trpělivost, začal zapalovat pneumatiky, útočit na oplocení a házet na izraelské pohraničníky kamením. Zatímco ti se snažili zatlačit demonstranty zpět slzným plynem, rozhodlo se vojenské velení 117 vězňů z Machaneh Oferu dopravit do Ramalláhu jinudy.

Přes tyto drobné komplikace, které v představách komentátorů probouzely nejrůznější hrůzné scénáře, převládly v oficiálních médiích nakonec radostnější zprávy. Zarámován hamásovskými vůdci Azízem Dwajkem, bývalým parlamentním mluvčím, a šejkem Hasanem Júsefem, přednesl palestinský president Mahmúd Abbás v Ramalláhu shromážděným davům poselství síly a triumfu. V Gaze přijal propuštěné současný hamásovský premiér Izmaíl Haníje polibky a objetími. Kolem poledního bylo už oficiálně oznámeno, že všichni palestinští vězňové se vrátili do pásma Gazy, na Západní břeh a do Východního Jeruzaléma.

Až do večera bylo možno na ulicích Gazy, Ramalláhu a přirozeně i v Micpa Hila vidět tančící davy. Gilada Šalita očekávaly v jeho rodné vesnici tisíce lidí, když při západu slunce na pole mezi galilejskými horami přistával vrtulník. Ještě předtím obletěl kruh nad vesničkou. Do ulic se náhle vyhrnuly tisíce lidí, všichni v modro-bílém oblečení a s izraelskými vlajkami v rukou. Ulice, kudy kolona projížděla, byla posetá bílými růžemi. Televizní hlasatelka Ayalah Chason-Nescherová, která celý den vysílala z Mitzpe Hila, se diví: „Kde se tu všichni tak najednou vzali? Vesnice byla přece uzavřená?!“ Ale radost z návratu Gilada Šalita se nedala zadržet. Židé, křesťané – z blízké arabské vesnice Majlije – i muslimové – mezi nimi i beduínský šejk z Negevu – oslavovali jeho návrat. Teď má Gilad před sebou ještě dlouhou cestu rehabilitace.

© Johannes  Gerloff, Křesťanský mediální svaz KEP
Překlad Pavel Mareš
www.israelnetz.com