Izraelská politická scéna byla v posledních týdnech tak rozbouřená, že se předčasné volby zdály nevyhnutelné. Vláda premiéra Benjamina Netanjahua se nemohla na ničem shodnout a rozpory v názorech na řadu návrhů se zdály nepřekonatelné. Opozice v pondělí podala návrh na rozpuštění parlamentu a v úterý večer pak Netanjahu volby oficiálně oznámil. Jejich datum ale teprve určí Kneset.

Hlavní příčinou vývoje byly neshody mezi Netanjahuem a ministrem financí Jairem Lapidem ze strany Ješ Atid (Existuje budoucnost), jehož podporovala i ministryně spravedlnosti Cipi Livni ze strany Hatnua (Hnutí). Ve snaze dostát svým předvolebním slibům o snížení vysokých životních nákladů navrhl Lapid zákon, který měl osvobodit novomanžele od daně z přidané hodnoty při koupi prvního domu či bytu. K nelibosti premiéra se dostal až do třetího čtení v Knesetu, a ocitl se tak těsně před schválením. Netanjahu s ním nesouhlasil, protože podle něj neovlivní ceny na trhu a připraví rozpočet o miliardy šekelů. Kabinet měl i další problémy – se schválením státního rozpočtu, návrhů ve zdravotnictví nebo reformy rabinátu.

Nejostřejší rozkol však způsobil sám Netanjahu svým návrhem zákona o židovském charakteru Státu Izrael, který by se stal součástí takzvaných Základních zákonů, izraelské ústavy. Kategoricky se proti němu postavili nejen Lapid, Livni a celá opozice, ale i prezident Reuven Rivlin a jeho předchůdce Šimon Peres, podle nichž je nedemokratický vůči Arabům a dalším menšinám a povede jen k další kritice Izraele ve světě. Netanjahu pak navrhl určité zmírnění formulací, ale své odpůrce o nutnosti posílit židovskou povahu Izraele nepřesvědčil. Podle nich by zákon i v mírnějším znění napáchal víc škody než užitku; problémem Izraele není nedostatečný důraz na židovské aspekty státu, ale jeho neschopnost účinně integrovat nežidovskou menšinu.

Situace se vyhrotila v pondělí, kdy Netanjahu Lapidovi předložil několik požadavků, aby „obnovil stabilitu vlády“. Lapid měl mimo jiné přestat s veřejnou kritikou premiérových rozhodnutí a odsuzovat pokračující výstavbu osad na Západním břehu a ve východním Jeruzalémě, stáhnout návrh zákona o nulové DPH a přidat několik miliard šekelů resortu obrany. Lapid ale všechno odmítl a rozzuřený Netanjahu jej i Cipi Livni ještě před oznámením o předčasných volbách z kabinetu vyhodil s tím, že v něm nestrpí žádný odpor.

Netanjahu tvrdil, že si volby nepřeje, ale nebojí se jich. Vlastně se mu dokonce hodí. Průzkumy ukazují, že jeho Likud skoro jistě vyhraje. Preference však ztrácí, a proto je žádoucí, aby hlasování proběhlo co nejrychleji. Ješ Atid už podle průzkumů nezíská tolik křesel jako v posledních volbách před půldruhým rokem a Hatnua Cipi Livni se patrně do Knesetu nedostane vůbec. Netanjahu je už k sestavení nového kabinetu ani nepotřebuje. V posledních dnech si zajišťoval podporu ultraortodoxních stran, které byly vždycky součástí pravicových vlád – s výjimkou té současné, jež místo nich přijala středopravé Ješ Atid a Hatnuu a nábožensko-sionistický Židovský domov, a ultraortodoxní židé tak museli odejít do opozice. Podle kuloárních zpráv však jejich podpora předčasným volbám nebyla zadarmo – strany Šas a Jednotný judaismus Tóry údajně žádaly závazný slib, že příští Netanjahuova vláda, jejíž součástí se stanou, zvýší státní příspěvky ješivám, židovským seminářům, i sociální dávky početným rodinám a zmírní zákon o povinné vojenské službě, který nutí ortodoxní židy chodit na vojnu. Všechno, za co před třemi lety demonstrovaly statisíce Izraelců a co pomohli prosadit Lapid a Livni, tak možná bude zrušeno.

Předčasné volby nejsou v Izraeli výjimkou a abnormální je spíš kabinet, který zůstane u moci celé čtyřleté volební období – průměrnou životnost mají tři roky a z posledních deseti odsloužil celý mandát jen jediný. Kdyby se volby konaly v březnu, jak se očekává, bude mít současná vláda za sebou jen dva roky.