Jsou věci, které slušní lidé ze zásady nedělají. A jsou naopak věci, které slušní lidé ze zásady dělají. Například chovají pietu vůči obětem nacistické genocidy.

Dělat si z vyhlazení Židů legraci je asi na stejné úrovni jako osouložit zavražděnou sousedovu nezletilou dceru. Můžete pak po okolí tisíckrát rozhlašovat, že nejste nekrofil křížený s pedofilem, ale nejnechutnější z nechutných činů vás usvědčí ze lži.

Něco podobného se už podruhé chystá v Íránu. Po devíti letech mezinárodní soutěž kreslených vtipů (cartoons) a karikatur (caricatures) na téma vyhlazení Židů za druhé světové války. Toto bizarní klání má i svá podtémata. Například, jak uvádí web Irancartoon.com, v sekci karikatur je to „Benjamin Netanjahu Adolf Hitler“. (Není ovšem zřejmé, je-li myšleno Netanjahu a Hitler, či Netanjahu jako Hitler.)

Pojďme ale k tomu podstatnému. Pořadatelé (je těžké si představit, s ohledem na charakter tamního režimu, že by takováto akce neměla požehnání z nejvyšších míst) se mohou tisíckrát zaklínat tím, že jim nejde o popírání holocaust a že nejsou antisemité, neboť už dělání si legrace z jednoho z nejhorších zločinů v dějinách lidstva (více mrtvých mají na kontě už jen komunistické režimy všeho druhu) je jasným důkazem antisemitismu.

Mohu být považován za přítele Romů, budu-li veřejně zesměšňovat a zlehčovat jejich likvidaci za protektorátu? Budu moci tvrdit, že k zemřelému sousedovi chovám hlubokou úctu, když chodím močit na jeho hrob?

Malá odbočka. Před pár dny jsem byl v internetové diskusi dotázán, jestli na základě vyjádření jednoho člověka posuzuji celý národ. Čtenář měl na mysli výrok šéfa íránských milicí Basídž, který pravil, že potřeba vymazat Izrael z mapy není tím, o čem by se mělo diskutovat. Vysvětlím: kdyby šlo o ojedinělý výrok jednoho fanatika, od něhož by se vzápětí oficiální Teherán distancoval, nebylo by o čem mluvit. Problém je v tom, že podobných výpadů jsme slyšeli v minulých letech od íránských představitelů tolik, že nad nimi nelze mávnout rukou.

Totéž se týká i holocaustu. Namátkou: nejvyšší duchovní představitel země, ajatolláh Chameneí, holocaust zpochybnil ďábelsky rafinovanými slovy: „Holocaust je událost, jejíž realita je nejistá a pokud se stala, je nejisté, jak se stala.“ Kromě toho: Teherán hostil loni konferenci „New Horizons“, na níž se prezentovali jak popírači holocaustu, tak známý antisemita, francouzský komik Dieudonné. O exprezidentu Ahmadínežádovi darmo mluvit.

Pokud tedy stát, který dává prostor popíračům holocaustu, stát, jehož nejvyšší duchovní vůdce holocaust zpochybňuje, a konečně stát, jehož vysocí představitelé hovoří o nutnosti vymazat židovský stát Izrael z mapy Blízkého východu, pořádá soutěž zesměšňující vyhlazení šesti milionů Židů a současně tvrdí, že nejde o antisemitskou akci, pak z nás dělá idioty. (A stejně tak tomu je i v případě nukleárních ambicí Íránu, ale to není téma tohoto článku.) O to smutnější je, že mezi účastníky této žumpy bude mít zastoupení i Česká republika. V osobě karikaturisty Jiřího Srny z Liberce. (Zjevně existují lidé, kteří kvůli polní trávě zvané lidská sláva jsou ochotní spolknout i vlastní lejno.)

Jistěže oficiálním důvodem této antisemitské zvrácenosti Íránu je test. Test Západu, jak jej při prvním ročníku (2006) definoval list Hamšahri, který akci na svých stránkách vyhlásil.

„Uvidíme, zda Západ uzná svobodu slova i v případech, jakými jsou zločiny Ameriky, Izraele a holocaust, nebo je svobodný projev dobrý jen pro napadání svatých hodnot božského náboženství.“

Komické. Poněkud to připomíná Politickou píseň Sokolov ze dvou posledních dekád před listopadem 89. Ta by nebyla propagandistickou karikaturou skutečné politické písně (protest songu), kdyby na ní mohli vystupovat nejen režimní zpěváci a lidé jako „Američan z NDR“ Dean Reed, ale svobodně a pravidelně také třeba Kryl, Hutka, Třešňák nebo Karásek. Naivní představa.

Stejně se to má i s teheránským “testem Západu“. Pomineme-li alespoň pro tento okamžik absolutní nevkusnost daného tématu z lidského hlediska, pak musíme konstatovat, že Írán postrádá jakékoliv morální oprávnění testovat míru svobody Západu, pakliže obrázkům karikujícím „svaté hodnoty božského náboženství“ hrozí v této zemi trest smrti.

A to si o západních karikaturách zesměšňujících islám myslím své – a není to nic, co by si jejich autoři ochotně pověsili nad monitor redakčního počítače, ať už v Charlie Hebdo nebo kdekoliv jinde.

Írán opět dokázal, že v něm vládne režim nejen antisionistický a antiizraelský, ale také antisemitský. Protože nic nemůže příslušníky židovského národa urazit a ponížit víc než zesměšňování holocaustu. Občasné vstřícné gesto Teheránu vůči místním Židům na tom nic nemění.