I technické konferenci o telekomunikacích sluší přísný dohled

Blesk škrtající zeměkouli, to je symbolika znaku Mezinárodní telekomunikační unie ITU. Tato agentura Organizace spojených národů nyní vévodí obří mezinárodní konferenci o telekomunikacích WCIT v Dubaji, která začala toto pondělí a potrvá do příštího pátku. Jak už se stalo pravidlem kolem každého mezinárodního sněmování s dopadem na telekomunikace, strhl se pokřik. Je to zároveň paradoxní i logické. Paradoxní proto, že ještě nikdy v dějinách nebyl svět komunikačně tak úzce propojen jako nyní. Je zřejmé, že tento trend bude pokračovat a akcelerovat. Logika obav má stejné příčiny. Telekomunikace zrušily na začátku jednadvacátého století prostor ve smyslu vzdáleností mezi lidmi. Je to inovace, která očividně přináší více užitku než ztrát, a je tudíž přirozené, že cokoli, co zavání regulací, je sledováno s krajní podezíravostí. Žijeme v zajetí slov. Faktický obsah pojmů regulace a koordinace je velmi příbuzný. Přitom regulace nám konotuje něco, ba splývá s čímsi omezujícím, kdežto koordinaci vnímáme jako jev pozitivní, usnadňující průběh dějů. Bez koordinace na nejširší platformě by nemohly komunikační technologie fungovat.

Tato koordinace je nemyslitelná bez standardů a to je hlavní náplň práce ITU. Tato agentura má tři sekce, radiokomunikační, normotvornou a vývojářskou. Jsou to vysoce technická expertní tělesa, která řeší problémy, o nichž by veřejnost neměla nic tušit, natož aby jí dělaly starosti, protože to jsou doslova esoterické technické záležitosti. To, že se kolem technické telekomunikační konference strhla bouře, ale svědčí o čemsi shnilém ve státě dánském.

Role států

Generální tajemník ITU doktor Hamadoun Touré oslovil světovou veřejnost uklidňovacím projevem, v němž ji ujistil, že žádné nebezpečí nehrozí. Připomněl poslední velkou konferenci tohoto typu, která se konala v hlubokém dávnověku, v roce 1988 v Melbourne. Ta nastavila soubor regulačních (koordinačních) opatření, označených zkratkou ITR. Hlavním úkolem současné konference je podle Tourého oživení těchto ITR. V souvislosti s tím upozornil, že ona melbournská ITR poskytla východisko pro mobilní revoluci a pro informační společnost.

Toto tvrzení je mírně řečeno nadnesené. To, co chápeme jako rozvoj mobilní telekomunikace a internetu, není vůbec dílo žádného nadnárodního tělesa ani to není výsledek oplodňujícího úsilí států. Je to výsledek čistě privátních iniciativ, a pokud na rozvoji informační společnosti měly státy nějakou zásluhu, tak jen tu, že stály stranou a do ničeho se nepletly - pokud pod pojmem stát chápeme parazitickou strukturu veřejné správy v nejširším slova smyslu. Zejména internet se vymkl státní kontrole a stalo se z něho nadnárodní neřízené těleso se stále větším politickým vlivem a ekonomickým významem. Přispěl k oslabení vlivu duchovních i ekonomických autorit. Tento trend je stále výraznější, a zdá se dokonce, že státy budou tradičními prostředky vkořeněnými do devatenáctého a dvacátého století neřiditelné.

To nejsilněji vnímají velké státy založené nikoli na konsenzu, ale na hrubém násilí. V dnešním světě je to především Čína a Rusko, a není tedy divu, že právě v těchto zemích je internet omezován a dozírán. Není to technicky snadná záležitost, a proto z těchto zemí pronikají do mezinárodních těles, jako je ITU, eventuálně WCIT, iniciativy zaměřené na regulaci a omezování. V telekomunikační unii jsou 193 členské státy a privátních a akademických členských organizací je na sedm set. To je hlavní záruka toho, proč regulační iniciativy i těch hodně vlivných států nemají reálnou šanci na úspěch. Nicméně nebylo by dobré na to spoléhat. Ohlávky se nevyrábějí z ostnatého drátu, jsou polstrované a zdobené kytičkami.

Proklamativně má WCIT za cíl posílit svobodný tok informací, podpořit dostupnost telekomunikací i pro dvě třetiny světové populace, která dosud stojí v tomto smyslu stranou, a dbát o energetickou nenáročnost a environmentální šetrnost.

To jsou ušlechtilé cíle a tím více obezřetnosti je třeba. Informace proudí, až přechází zrak a sluch, a nepotřebují žádného doktora Tourého, aby jim v tom pomáhal. Dostupnost je úzce svázána s politickými a na ně navazujícími ekonomickými poměry. Na tomto poli je bezradná OSN, natožpak nějaká její agentura, ať už udělá cokoli užitečného. No a environmentální šetrnost je součást náboženství jednadvacátého století, je to rutinní věta typu "a k tomu nám dopomáhej bůh".

Problém roamingu

Nejvíce znepokojení vyvolaly informace o návrzích na zpoplatnění přeshraniční komunikace. Je jasné, odkud vítr vane, a tentokrát to není ze státních kanceláří. Svobodný internet vypálil telekomunikačním společnostem rybník. Nastala absurdní situace.

Na jedné straně nadnárodní společnosti operující na ploše kontinentů vybírají roamingové poplatky za mobilní telefonii, které nemají žádné technické opodstatnění - roaming platí Slovák, který přijede do Břeclavi na návštěvu, a na druhé straně probíhá zdarma komunikace hlasová i vizuální prostřednictvím služeb, jako je Skype. Odtud pramení touha nastavit někde nějaké brány, kde by se vybíralo mýto. Obecná tendence je ale opačná, spíše vede ke snížení roamingových poplatků. Což se projevuje už několik let v evropské praxi.

WCIT je těleso tak obrovské, že se nemusíme nějakého zásadního zvratu k horšímu obávat. Usnesení jsou zde konsenzuální a hlas demokratického světa má pořád ještě nějakou váhu.

Je tu ale nebezpečí, že se lstivá restrikční a cenzurní opatření podaří propašovat do legislativy v převleku ušlechtilosti a dobra. Starost o dětskou pornografii je toho příkladem. Politická korektnost je další živná půda pro cenzurní teror. Oprátku svobodě se chystala nasadit dohoda ACTA pod záminkou ochrany autorských práv. Ty pokusy budou pokračovat a nelze pochybovat tom, že se vyskytnou i v Dubaji.

Proto je dobře, že se tato principiálně technická a nezáživná konference odborníků ocitla v žáru reflektorů médií.

LN, 6.12.2012