Pokud jste snad nevěděli, tou je globální oteplování. Letošního roku 2015 sice nás příliš nepostihlo, ještě teď koncem dubna, na rovnoběžce kousek od New York City, takže i někde v půli Itálie, nám občas sněží. Jenže nás takto ujišťuje prezident Obama, dřívějším indonézským jménem Barry Soetoro. Rovněž nás informuje, že islámský terorismus neexistuje, neboť, jak každý přece ví či aspoň vědět by měl, islám je náboženstvím míru. Těm nevědoucím se vypomůže eufemismy. Když například major americké armády, psychiatr arabského původu, na vojenské bázi Fort Hood v Texasu s voláním Allahu Akhbar! vystřílel víc než tucet náhodně přítomných, tato událost přece neměla nic společného s náboženstvím a nabyla oficiálního zhodnocení „nehoda na pracovišti“.

Po takovém politicky zcela korektním zdůvodnění zamířím jiným směrem, a sice k Georgi Orwellovi, autoru tvrzení již před víc než sedmdesáti lety, že naše civilizace je založená na uhlí. A na rozdíl od Evropy taková situace v Asii stále trvá. Podle údajů mezinárodní organizace IEA (International Energy Agency) státy OECD jsou na uhlí závislé pouze jednou pětinou, kdežto ve většině světa to je podíl téměř poloviční. Zřejmě bude ještě hůř, potřeba uhlí v roce 2025 přetrumfne v důležitosti ropu, poněvadž uhlí je k mání ve velkém množství, je to zdroj snadno získatelný, ačkoliv ovšem špiní nám svět.

Nejvíc uhlí spotřebuje a dýchanému vzduchu ubližuje Čína - třikrát víc škodí než Amerika, ten zpravidla nejvíc obviňovaný provinilec všeho možného. Čína, ačkoliv již nyní je světovým šampionem v největším využívání hydroelektrických zdrojů a má už téměř víc nukleárních elektráren než ostatní svět dohromady, nicméně stále ještě vede v konzumpci uhlí, s odhadem ve výši 4,4 miliard tun, s dopadem miliard carbon-dioxide ošklivostí. „V celé Asii, od Bangladéše po Filipíny, úsilí uhlím získávat víc energie je nazastavitelné,“ již delší dobu chmurně předvídá solidní zdroj The Economist (25. února 2012, hodnocení s názvem „Old king coal“).

- - -

Teď poněkud navážu na předchozí text Některé nepěknosti dvou nejlidnatějších států, jimiž ovšem jsou Čína a Indie, dohromady s obrovitým množstvím 2,6 miliard obyvatel - jedné třetiny všeho lidstva. Věnovat se budu Indii a začnu anglickým způsobem - zmínkou o počasí. Jeden monzun - sezona od června do září, během níž se dostaví tři čtvrtiny všeho deště za celičký rok. Zpřesňuji: měl by se dostavit, ale z deseti předpokládaných, dychtivě očekávaných monzunů se čtyřikrát nedostaví. Výsledkem to je dost katastrofa pro zemědělství - zhruba polovinu indického obyvatelstva, jehož život závisí na nepředvídatelnosti přírody. Jednu takovou sezonu jsem si tam absolvoval. Tehdy stejně jako všichni domorodci, devastován hanebným horkem, jsem dychtil po krůpějích, ať už to krucifix začne.

Tenkrát jsme se naštěstí dočkali, živly se rozběsnily. Bývá to změna z jednoho radikálního extrému do druhého. Jeli jsme tehdy z výhně směrem k himalajským vyšinám s dýchatelným vzduchem a minuli vesnici, která týden při naší zpáteční cestě tam už nebyla, zcela smetena. Jinde to dopadlo rovněž důkladně: Bombaj, nynější Mumbai, mnohamilionová metropolis (například ročně produkující víc filmů než Hollywood) v jednom dni tam napršel metr vody.

- - -

Neodpustím si vyřknout nevlídný komentář směřující k svatým krávám. Sebevědomě se potulují v ulicích, na silnicích, dálnicích, po železničníh tratích. Šofér zpomalí, třeba i zastaví, jde překážející hovado odstrčit, popošoupnout, aby laskavě uvolnilo cestu.

Původ a důvod aureoly takové svatosti mi není zcela zřetelný a o to míň pochopitelný. Asi je svatostí proto, že kráva mléko dává a mléko je symbol mateřství. Však hinduismus vyžaduje vlídnost vůči celé říši zvířat. Veškerá zvířena má nárok na stejný respekt jako člověk. Reinkarnace vysvětluje vegetariánství hinduistů. Přece nesním slepici, převtělenou to sousedku či dokonce vlastní matku.

Konflikt mezi tradidí a požadavky moderního věku je vyjádřen i v indické ústavě. Závazný článek v téže větě vyzývá k vědeckosti v dobytkářství a k zákazu jatečného popravování. Ústřední vláda ale nechala prováděcí nařízení na jednotlivých státech a v roce 1966 pět států řezníky zcela nezakázalo. Supernacionalistická strana vydala manifest „The cow is our national point of honor“ - tedy „Kráva je věcí naší národní cti“ - a došlo k mnoha protijatečním rebeliím. Hinduistický předák ve státě Orissa se dal na hladovku, aby docílil federální zákaz porážek. Hladovku vydržel 73 dní. Pak umřel.

Krávy bloudí zemí a požírají zbylou zeleň. Viděl jsem krávu na střeše činžáku. Viděl jsem krávu vejít do nevěstince v Bombaji. Tamtéž jsem postřehl paní s krávou na provaze a s nůší. Prodávala její zelený obsah, jimž pak svatost krmena.

Nyní notné překvapení: největším exportérem hovězího dobytka ve stavu živém či již zpracovaném je převážně katolická Brazilie - a na druhém místě je právě tato převážně hiinduistická vegetariánská Indie! Její vývoz tohoto zboží se za posledních deset let znásobil desetkrát. Jak je toto možné? Je to paradox crucial ambiguity - „nejasnosti, dvojznačnosti“ pojmu, co že je vlastně beef - ono „hovězí“. Totiž vodní buvolové, chudáci, dříči na polních pracích až do úmoru, ti nemají nárok na status kýžené svatosti. Ti se musí plahočit na rozdíl od těch sebevědomě vandrujících privilegovaných stvoření.

K jakým změnám snad dojde? Začátkem tohoto roku 2015 stát Maharashtra na svém území zakázal porážky dobytka. Koncem května minister of home affairs neboli ministr vnitra národní vlády oznámil, že se pokusí prosadit tuto novotu na celém indickém území. Značnou nevoli bude především projevovat velmi početná menšina mohamedánská, pro mnohé z nich řezničina (předpokládám, že s výjimkou zpracování vepřového) je zdrojem obživy.

Muslimští řezníci versus hinduističtí aktivisté, další potenciální konflikt na obzoru.

- - -

Pokusím se o vysvětlení systému kast, tak jak mně byl vysvětlován. „Představte si čtyři odborové unie. Každá je soběstačná, dívá se svrchu na kterýkoliv jiný cech, asi jako v New Yorku si unie aristokraticky přeplacených elektrikářů či klempířů nezadá s hochy ze zednické organizace, pro které zas je pod úrovní člen spolku portýrů, a tak stále dále. Nicméně, všichni organizovaní pohrdají těmi neorganizovanými.“

Dalo by se tedy říct, že na začátku byla dělba práce. Již prastaré sanskrtové texty rozdělilÿ Indii do čtyř společenských řádů:

1.Kněží a učitelé - tedy brahmíni

2. Vládci a vojáci

3. Obchodníci, řemeslníci, živnostníci

4. Dělníci a a zemědělci

O příšlušnosti ke kastě rozhoduje narození, tedy něco jako proletářský původ za našich časů. Člověk musí žít svůj úděl, poněvadž na něm záleží, jak bude zrozen příště. Za vzorné splnění údělu se v příští reinkarnaci povyšuje, za nesplnění si to jeden odskáče zrozením do nižší kasty, zrozením za ženu, zvíře, třeba i mravence.

Kasty jsou na sobě ekonomicky závislé, společensky se ale separují. Vzájemně se nežení, co smí jedna skupina, je tabu ve skupině druhé. Jedni jedí, pijí a je jim dovoleno to, co druhým dovoleno není. Staré svaté knihy znají kasty čtyři, ale ve skutečnosti je v Indii kast a podkast aspoň tři tisíce! Takže nejen „dělníci a zemědělci“, ale třeba „hrnčíři“, a dokonce i „hrnčíři ze státu Mysore“ a navic i „Mysore hrnčíři, kteří při práci nohou pohání otočné kolo, které je veliké“, na rozdíl od hrnčířů s kolem menším. Subkasta X si čistí zuby tak, podcech Y zas onak. Za porušení mravů, příkazů hrozí vyvržení z kasty, jak zažil sám Gándhí poté, co porušil tabu a cestoval do zahraničí.

V severozápadní Indii svůj neblahý vliv stále uplatňují tzv. khaps - místní výbory

vesměs konzervativního ražení, zakazující uzavírání manželství mezi zájemci rozlišných kast a vzdálených adres, dokonce dávají souhlas či dokone příkaz k zabití, vraždám (ony honor killing), což ovšem je nelegální a Nejvyšší soud proti takovým iniciativám rezolutně protestuje.

Kasty - nám nepochopitelná absurdita - neodumírají, ale kastovní diskriminace je určitě menší než v předchozích generacích. V novinové rubrice o seznámení a sňatcích se již také vídá věta „Cast no bar“ - „Kasta nevadí“.

Většina Indů tedy patří do nějaké té kasty, ale desítky milionů rovněž Indů do žádné kasty nepatří - toť oni untouchables - „nedotknutelní“, vyvrženci, též označovaní jako „scheduled casts“, též Dalit nebo Harijans (děti boží), jak je jmenoval Gándhí. Ještě za nedávných časů nesměli nosit deštník, dojit krávy a mnoho jiných věcí nesměli. Harijanovi již dnes příliš nehrozí nebezpečí smrti, kdyby jeho stín dopadl na brahmína. Nicméně Harijan si těžko troufne vejít v nepříslušný statostánek a nebo zastavit se u nepříslušné studny.

Již vysokého politického postavení dosáhl nedotknutelný B.R.Ambedkar (1891-1956), právník, ekonom, reformátor, vzdělaný na London School of Economics.

V roce jeho smrti se narodila nedotknutelná politička Mayawati, čtyřikrát zvolená hlavní ministryní indického státu Uttar Pradesh, o velikosti téměř čtvrt milionu čtverečních kilometrů (ČR - 78.864 km2) a s 200 miliony obyvatel dvacetkrát víc než ČR zalidněná. Sousedí s Nepalem, turisty nejvíc vyhledávaná je Agra a Benares (nynější Varanasi). Tato dlouhodobá premiérka si troufla popudit indické tradicionalisty zhotovením soch významných nedotknutelných postav, s největším důrazem na sochách s její podobou.

- - -

Překážky příslušnosti k té které kastě v současné době devalvuje skutečnost nedostatečného počtu nevěst jakéhokoliv kádrového hodnocení. Tomuto stavu značně přispívá nynější všeobecná snaha zjišťování pohlaví dosud nenarozeného neviňátka, jež v mnoha případech rozhoduje o jeho budoucnosti, bude-li vůbec nějaká.

Infanticida je trestným činem přece jen s podstatným rozdílem: v Číně je zakázáno mít víc než jedno dítě, což potvrzuje větší disproporce 116 narozených chlapečků na každých 100 děvčátek, v porovnání s indickou skutečností 111 versus 100. (Tamější nejvyšší rozdíl 114 : 100 převládá ve státě Haryana, jednom z nejlépe prosperujících.)

Ale i tento menší indický nepoměr znamená mnohamilionový nedostatek nevěst, po nichž marně pídí přebyteční mládenci v dálavách mimo své kasty a domovy. Vzrůstá procento manželství uzavřených v pozdějším věku nebo vůbec nevzniklých - fenomén dřív zcela neznámý, ale získávající i když ne na popularitě, tak aspoň na společenské legitimitě, váhavé přijatelnosti, jak je již tomu v Japonsku a Jižní Koreji.

V porovnání se sousedním, převážně muslimským Pákistánem, kde na svou popravu čeká víc než osm tisíc odsouzenců, v Indii je takových případů jen hrstka a hrdelní trest za posledních dvacet roků nebyl ani jednou vykonán. Teď takové moratorium bude nejspíš končit pověšením násilníků způsobivších smrt studentky lékařství, s velkým mediálním ohlasem a celonárodním rozhořčením.

Indie se současně nadále potýká s revoltami z řad maoistů, tzv. Naxalitů a regionálních separatistů.

Nikde mezi jejich primárními starostmi nelze však postřehnout globální oteplování, tak jak nás nabádá nynější rezident v Bílém domě, jehož nájem bude příští rok zcela definitivně končit.

KONEC

Neoficiální stránky Oty Ulče