Tak se přezdívá Klausi Barbiemu, šéfovi gestapa ve francouzském Lyonu, který měl za druhé světové války na svědomí mučení mnoha lidí a transportování židovských dětí do Osvětimi, kde všechny zemřely. Ve Francii byl po válce odsouzen k trestu smrti v nepřítomnosti. Předpokládalo se, že stejně jako řada dalších zmizelých Němců, kteří byli zodpovědní za nelidské řádění během války, se schovává někde v Jižní Americe.

Stejně jako z Vídně pronásledoval válečné zločince známý Simon Wiesentahl, tak ve Francii to byli manželé Beate a Serge Klarfeld, kteří Barbieho vypátrali v roce 1972 v Bolívii. Barbie tam žil jako obchodník pod jménem Klaus Altmann. Vlastnil firmu La Estrella. Tenkrát mu bylo sedmapadesát let. Vzhledem k tomu, že se přátelil s řadou místních politiků včetně ministra vnitra, trvala diplomatická jednání o jeho vydání až do roku 1983, kdy byl pan Barbie vydán do Francie. Tam byl odsouzen k doživotnímu žaláři. Zemřel ve vězení v roce 1991.

V odborných kruzích se dlouho spekulovalo o tom, že německá zpravodajská služba o něm věděla a že s ním spolupracovala, a v poslední době se to potvrdilo. Spolková zpravodajská služba, Bundesnachrichtendienst, ho vedla v roce 1966 několik měsíců jako tajného agenta V - 43118 pod krycím jménem Adler. První honorář mu byl vyplacen v květnu roku 1966 ve výši 500 DM, peníze mu byly zasílány přes banku v San Francisku. Z archivních aktů vyplývá, že poslal 35 hlášení. Ač zahraniční rozvědka ve svých papírech nikde neuvádí, že znala pravou totožnost pana Altmana, lze se s velkou pravděpodobností domnívat, že minimálně později, tedy po jeho naverbování, Altmanovu pravou identitu si zjistila a to byl zřejmě i pravý důvod, proč se s ním rozešla. Měla obavy asi hlavně z toho, že jeho pravou identitu vypátrají špioni z Německé demokratické republiky a mohli by ho vydírat a využívat k práci proti zájmům Německé spolkové republiky.

A podezření vůči panu Altmannovi se ještě zvýšila v roce 1966, kdy se odmítl nechat jako agent vyškolit na území Německé spolkové republiky. Nejpozději tehdy již odborníkům muselo být jasné, že s velkou pravděpodobností jde o válečného zločince. Na podzim roku 1966, ač byl pan Altman jako agent hodnocen velmi vysoko, s ním německá tajná služba zase přerušila spolupráci a jako odměnu mu navíc dala prémii ve výši 1000 DM. Konec spolupráce mu zdůvodnila úspornými opatřeními v centrále a nezájmem této služby o Jižní Ameriku.

Podle rešerší novinářů i prohlášení Spolkové zpravodajské služby dnes v této organizaci nepracuje nikdo, kdo by byl za spolupráci s Klausem Barbie alias Altmannem zodpovědný. Současný prezident této služby Ernst Uhrlau ale přesto dost důrazně prohlásil, že je třeba vytvořit komisi historiků, kteří by minulost této organizace, která vznikla z tzv. Gehlenovy služby, důkladně prověřila. Připomeňme, že generálmajor Richard Gehlen byl za druhé světové války šéfem tajné služby wehrmachtu, tedy německé armády. Po válce se dostal do rukou Američanů a založil Organizaci Gehlen, kterou zřídily americké okupační úřady a která byla předchůdkyní současné zpravodajské služby.

Z amerických archivů, které byly zpřístupněny již před třiceti lety, vyplývá, že špionážní služba americké armády se o Barbieho zajímala hned po válce, chránila ho a v roce 1951 mu dokonce pomohla při útěku do Bolívie. Proč, to se nikdy nezjistilo. Známé je jen to, že se americká strana později Francouzům za to omluvila. Takový krok je odborníky považován za zcela neobvyklý.

(převzato z Blog.aktualne.cz se souhlasem redakce)

Autor je novinář a spisovatel