26.10.2020 | Svátek má Erik


HISTORIE: Protiprávní rozhodnutí?

17.2.2020

Izraelský premiér chce přiznat izraelskou suverenitu židovským komunitám v Judeji a Samaří

Benjamin Netanjahu se dostal do popředí zájmů mainstreamových médií a světových politiků kvůli svému předvolebnímu prohlášení, respektive slibu izraelským občanům, že zajistí a rozšíří izraelskou suverenitu na židovské komunity v Judeji a Samaří, nazývané „Západní břeh Jordánu“. Předně je nutné zdůraznit, že posílení izraelské suverenity na židovské komunity v Judeji a Samaří nebude mít žádný vliv na Palestince žijící pod kontrolou Palestinské samosprávy.

Mainstreamová média i drtivá většina světových politiků označují území Judeje a Samaří jako „okupovaná palestinská území“ a tamní židovské komunity jako „nezákonné podle mezinárodního práva“. Jenže pravda je ve skutečnosti taková, že území nikdy nebyla „palestinská“, židovské komunity tam žijící nejsou nelegální a Izrael neutlačuje miliony Palestinců, kteří na daném území také žijí. Neoblíbenější je tvrzení, že „Západní břeh“ je „palestinská země“ a Izrael je „okupační mocnost“.

Území Judea a Samaří, stejně jako zbytek Izraele a Jordánska, bylo součástí Osmanské říše od 16. století až do konce první světové války. Posléze Liga národů souhlasila, že dané území bude svěřeno pod patronát Velké Británie, která zajistí vytvoření židovské národní domoviny. Velká Británie však dala část území na východ od Jordánu (dnešní území Jordánska) Abdulahovi Bin Husseinovi a Židům následně zakázala se na této části území usazovat. Území mezi řekou Jordánem a Středozemním mořem, tj. území Izraele, Judska a Samařska („Západního břehu Jordánu“) a Gazy se stala mandátem pro Palestinu.

Arabové od 20. let 20. století zahájili teroristickou kampaň proti Židům i Britům. Poté, co byla nalezena rozsáhlá naleziště ropy na Blízkém východě, se tam Britové snažili udržet a posílit svůj vliv, a proto začali ustupovat Arabům a zastávat proarabské pozice, drasticky omezili a posléze zakázali židovskou imigraci do Palestiny navzdory tomu, že Němci během druhé světové války vedli proti Židům vyhlazovací válku. Na druhé straně však arabské přistěhovalectví do mandátní Palestiny podporovali a sami se s Araby mnohdy dopouštěli protižidovských násilností.

Koncem listopadu 1947 přijala OSN rezoluci č. 191, která rozdělovala bývalý Britský mandát Palestinu na stát židovský a arabský. Palestinští Židé přijali návrh, byť území mnohem menší než území původní Palestiny, ale palestinští Arabové a okolní arabské státy tento návrh odmítli a začali proti nově vzniklému Státu Izrael rovněž vyhlazovací kampaň. Za zmínku stojí, že v arabských armádách bojovali i mnozí bývalí důstojníci SS.

Je nutné poznamenat, že rezoluce Valného shromáždění OSN, které jsou nezávazné, zneplatnili samotní Arabové a bylo jasné, že Stát Izrael bude mít takové území, které si následně vybojuje. Takže je velmi úsměvné, když se současní palestinští Arabové odvolávají na rezoluci OSN z roku 1947, kterou sami zneplatnili. Židům se i přes nepřízeň Arabů a Britů podařilo vybudovat důležité instituce potřebné pro stát, tj. armádu, vzdělávací systém, policii, úřady atd. Arabové však své instituce nevybudovali.

Britové, vyčerpaní druhou světovou válkou a útoky Židů a dokonce i Arabů, nakonec z Palestiny odešli. Arabové znásobili útoky proti židovskému obyvatelstvu poté, co armády pěti arabských států přepadly Izrael. Ten se arabské přesile nakonec ubránil a zajistil a upevnil své nové hranice. Válka skončila příměřím roku 1949. Arabské státy sice nesouhlasily s trvalým mírem a s uznáním Státu Izrael, ale podepsaly dohody o příměří, které vymezily pozice jejich vojsk. Tyto dohody výslovně stanovily, že linie příměří jsou novými izraelskými národními hranicemi. Oblast Judeje a Samaří spravovalo Jordánsko, Gazu spravoval Egypt. Arabská invaze porušila Chartu OSN, a to „použitím síly proti územní celistvosti a politické nezávislosti“ Státu Izrael, a proto byla jordánská anexe Judeje a Samaří nezákonná. Během celé doby své správy Jordánsko páchalo válečné zločiny, porušovalo Ženevské úmluvy svým záměrem etnicky vyčistit toto území od židovského obyvatelstva, ničilo synagogy, židovské hřbitovy, veškeré židovské památky a dokonce i křesťanská svatá místa. A takto činilo celých 19 let, tj. do roku 1967.

Roku 1967 Arabové opět plánovali válku proti Izraeli, Židům vyhrožovali genocidou, proto tedy Izraelci zahájili preventivní válku a porazili všechna arabská vojska. Od té doby je území Judeje a Samaří pod správou Izraele. Často se argumentuje tím, že Charta OSN zakazuje získání území silou, nicméně ani tato listina nezakazuje přirozené právo na individuální nebo kolektivní sebeobranu. Pokud bychom přijali argumentaci o „agresivní okupaci“, tak se nabízí otázka, čí území Izrael okupuje. Jordánska? Či které vlastně? Nikdy totiž v historii neexistoval samostatný „Stát Palestina“, tedy území, o které žádají dnešní Palestinci. Existuje samostatný „palestinský jazyk“? Existuje samostatná „palestinská kultura“? Existuje samotný „palestinský národ“? Zcela jistě ne.

Právním subjektem, který legálně vlastnil Judeu a Samaří byl Britský mandát. Ten od roku 1948 neexistuje, tudíž jediným národním subjektem, který je dědicem mandátního území, je Stát Izrael. Vzhledem k tomu, že Britové byli původně pověřeni, aby zajistili vznik židovské národní domoviny, a neoddiskutovatelnému faktu, že Židé jsou původními obyvateli tehdejší mandátní Palestiny, je nutné interpretovat události z roku 1967 jako osvobození území, které bylo nezákonně obsazeno jeho legitimnímu vlastníkovi Izraeli.

Roku 1988 se jordánský král Hussein vzdal území Judeje a Samaří ve prospěch OOP (Organizace pro osvobození Palestiny), ale jelikož Jordánsko nemělo na toto území žádný legitimní nárok, postrádá jeho čin smyslu. Neomarxističtí antisemité pro své další tvrzení onezákonnosti židovských osad dle mezinárodního práva argumentují Ženevskou úmluvou a násilným přemisťováním obyvatelstva. Předně je nutné podotknout, že Izrael na území Judeje a Samaří nikoho násilně nepřemisťuje, Židé chodí zalidňovat tato území naprosto dobrovolně, a také je pravdou, že Izrael nevyhání ani tam žijící palestinské obyvatelstvo. Jaké právo tedy Izrael porušuje?

V neposlední řadě antisemité všech barev od ultralevičáků až po islamisty používají bič na Izrael v podobě obvinění, žeIzrael údajně utlačuje Palestince v Judeji a Samaří.Mezi léty 1993-1995 Izraelci a Palestinci z OOP podepsali dohody z Osla, týkající se rozdělení Judeje a Samaří do oblastí A, B, C. Oblast A je plně pod palestinskou civilní i bezpečnostní kontrolou, oblast B je pod palestinskou civilní správou a izraelskou bezpečnostní kontrolou a oblast C je pod plnou izraelskou kontrolou.

Všechny židovské osady se nacházejí v oblasti C, více než 95 % palestinského obyvatelstva žije v oblasti A a B, kterou ovládá Palestinská samospráva. Pouze v případě hledání nebezpečných teroristů si Izraelci nárokují vstup do oblasti A. Palestinci mají plná občanská a politická práva, která jim udělila Palestinská samospráva, existují palestinské soudy, palestinská policie, palestinská ministerstva zdravotnictví, financí, práce a další. Netanjahuovo rozhodnutí rozšířit izraelské právo na osady v oblasti C nebude mít žádný vliv na Palestince žijící pod kontrolou Palestinské samosprávy a nemění status území, ve kterém se nacházejí.



Testujeme s Pampers: Vyzkoušejte dětské čisticí ubrousky s kokosovým olejem!
Testujeme s Pampers: Vyzkoušejte dětské čisticí ubrousky s kokosovým olejem!

99 % přírodních ingrediencí a 1 % šetrných složek pro ochranu pokožky. To jsou dětské čisticí ubrousky Pampers® Coconut Pure™, které můžete...






 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.