Končí poslední lídr Německa s empatií pro Východ

Nedělní volby určí směřování Německa po éře Angely Merkelové. Skončí s ní i doba velkých koalic, spoluvládnutí pravice a levice? To není priorita. Éra Merkelové smazala ten rozdíl. Vedla k tomu, že slovem pravice jsou cejchováni neonacisté, tudíž jediný, kdo má vládní legitimitu, je střed a levice. Vedla k tomu, že krajní pravice (AfD) je ostrakizovaná, neschopná tvořit koalice, leč krajní levice (strana Levice, nástupkyně komunistů) spoluvládne ve čtyřech spolkových zemích a chystá se na účast ve vládě federální.

Tento vývoj zaštítila kancléřka za pravicovou CDU, což patří k ironii dějin. Ale v jiné optice působí éra Merkelové jinak. Na webu iDnes to připomněl velvyslanec v Berlíně Tomáš Kafka s tím, že na éru Merkelové se bude vzpomínat s nostalgií. Na tom něco je. U nás se zdůrazňují její negativa. Překotně vystoupila z jaderné energie (v době, kdy je sháňka po bezemisních zdrojích) a otevřela hranice masové migraci.

Zásadní je něco jiného. Merkelová byla prvním a zřejmě posledním lídrem Německa, který měl, už pro osobní prožitek, pochopení pro postkomunistické společnosti a jejich problémy. Ona – na rozdíl od svého vicekancléře Sigmara Gabriela (SPD) – nenálepkovala odmítače migrantů slovem „pakáž“. Krotila německou aroganci dobra vůči těm, kteří se nechtějí stát morálním majákem pro svět. S touto mentální výbavou je Angela Merkelová (ročník 1954, stejně jako Andrej Babiš) na špici německé politiky jako poslední.

Protipólem je Annalena Baerbocková (ročník 1980, stejně jako Ivan Bartoš), spolupředsedkyně Zelených a jejich kandidátka. I když se nestane kancléřkou, nabízí ochutnávku toho, co přijde s její generací, až se dříve či později dostane k moci. Zkuste si představit zelenou, do pokrokářské ideologie zahleděnou kancléřku, která je sice slušná a hyperkorektní, tudíž to neřekne nahlas, ale myslí si o nás, „ušmudlancích z Východu“, že zaostalou pakáží skutečně jsme. Pak pochopíte, proč se jednou možná bude říkat „zlatá Angela“.

LN, 24.9.2021