Jak se vyspělý svět vypořádává s lidmi mimo systém

Drobné zprávy z agentur hodně vypovídají o směřování světa. Zpráva z Dánska říká, že tamní úřady uvěznily a vyhostily Slovenku za to, že žebrala. Žebrota je v Dánsku trestný čin, dotyčná byla už recidivistka a soud prokázal, že do země přijela „s jediným cílem – vydělat si na živobytí žebráním“. Je to typický drobný případ, který vyvolá vlnu souhlasu na webu asi v tomto stylu: tím se inspirujme; žebráky žeňme do domovské země postrkem (či do domovského města, jak to chtěla před lety poslankyně Řápková).

Jenže ten hromadný potlesk zastírá něco dost podstatného. Například to, že úroveň každé civilizace se pozná i podle jejího vztahu k nejslabším. Vyspělá a sofistikovaná západní civilizace se opírá o psané normy a o „systém“, jak se říká. Systém uznává všeobjímající sociální síť, ale neuznává cokoliv mimo ni včetně žebráků. Místo aby dal jejich fungování nějaká pravidla, potírá je pomocí zákona a „orgánů“. Norsko dokonce chtělo prosadit i trestání těch, kteří jim almužny poskytují.

Je tento model morálně lepší než třeba model indický, který žebráky uznává? Nebo než evropský ve středověku, který žebrákům vyhrazoval místo před kostelem a almužny považoval za plus pro toho, kdo je dává? Máme se distancovat od svatého Martina, který se s žebrákem podělil o vlastní plášť?

To ať si rozhodne každý sám. Dánský případ ovšem ukazuje konflikt dvou modelů a klade otázky. Kriminalizují Dánové žebrotu jen proto, že je k tomu tlačí nějaká pokrokářská ideologie? Nebo spíše proto, že nemají jinou zbraň na žebravé gangy, které se volně pohybují v globalizovaném světě? Ať už je to tak či onak, výsledek působí dojmem, jako kdyby se Dánsko odřízlo od křesťanské tradice Evropy.

LN, 2.12.2016