Jako asi leckdo jiný jsem ve středu sledovala, jak příznivci Donalda Trumpa zaútočili na Kapitol, a vybavila se mi příhoda z roku 1997. Byla jsem tehdy poprvé v Americe, ve Washingtonu, a bydlela jsem u své polské kamarádky. Shodou okolností ji navštívila její přítelkyně, také polská exulantka, která žila v Belgii a byla ve Washingtonu poprvé stejně jako já. A ta nám trochu rozpačitě vyprávěla, že když se byla podívat na Kapitolu, neodolala a u Nejvyššího soudu poklekla a políbila zemi. „Je to přece místo, ke kterému jsme tak vzhlíželi…“

Překvapilo mě to, jistě, ale vůbec mi to nepřipadalo směšné, ač bych se podobného gesta ostýchala – tedy pokud by mě vůbec napadlo. Nepřišlo mi to ale nepatřičné, nějak se to k té Americe hodilo. Ctění, ba uctívání demokracie, její tradice, institucí a symbolů k Americe pro mne patřilo. Představa, že by dav vtrhl do budovy Kongresu a přerušil zasedání té ctihodné instituce, mi ještě před pár dny připadala absurdní, nemožná. Nepochybně nejen mně.

Z takového vyhrocení nálady a zfanatizování lidí lze jistě vinit prezidenta Trumpa, který se zuby nehty snažil držet svého úřadu, nutno ovšem přiznat, že nejen jeho. Už předchozí hromadná vystoupení, kácení pomníků a hnutí „black lives matter“ byla spojena s nechutnými násilnými projevy, a rozhodně nešlo o Trumpovy příznivce. Svět se mění, a vůbec ne vždycky tak, jak by se mi líbilo.

To, co se ve středu stalo, zaskočilo kdekoho, je to ale jen viditelný, byť skandální vnější projev stavu společnosti, změny, k níž došlo. Nepřeženu, když napíšu, že vrcholné instituce byly pro americké občany posvátné – ale pro rozdělenou společnost se z uctívaných symbolů staly nepřátelské instituce. Můžeme nad tím mávnout rukou a přičíst to Trumpovým projevům, které společnost fanatizují. Jenže – neměli bychom si radši klást otázku, jak je možné, že si Republikánská strana a posléze americká společnost zvolily takového člověka do nejvyšší funkce? Není celý ten narcistní, náladový a svévolný Donald Trump spíš výsledkem povážlivého stavu společnosti než jeho příčinou? Z jakých kořenů vyrůstá ta vzájemná nenávist částí rozdělené společnosti?

Amerika už není tou zemí, jakou byla před pětadvaceti lety – řekla bych, že dneska už by žádný návštěvník Washingtonu nepoklekl, aby políbil zemi před Nejvyšším soudem. A podobným směrem se, obávám se, ubírá i celá naše euroamerická civilizace.

Kdo by se ovšem těmi příčinami měl zabývat a kdo by se je měl snažit odstranit? Sociologové je zkoumají, to je jistě pravda, ale odstraňovat je, to není v jejich moci. K tomu je nezbytně potřeba politiků a já mám strach, že politiků, kteří by se do něčeho takového pustili, je na scéně příliš málo. Jsme přece svědky, jak často se politici snaží získat volební hlasy tím, že rozdělené společnosti ještě rozeštvávají. A naštvaní a zmatení lidé je volí, ať je to Donald Trump, nebo Miloš Zeman.

LN, 8.1.2021