aneb Když mohou oni, můžeme i my

Je několik autorů, kteří na českém internetu píší o Izraeli. Jsem jedním z nich, nemá smysl tvrdit opak. Patří k nim i žena, které si jako autorky hluboce vážím. Gita Zbavitelová. Profesionálka z Českého rozhlasu.

Každý máme svůj styl, své vidění blízkovýchodního problému, své priority a preference. Je pravda, že jako bloger můžu do svých textů vložit více osobního pohledu. To, co si nemohu jako autor dovolit při psaní publicistických textů pro rozhlas, mohu uplatnit ve svém blogu. V tom je jeho (i moje) výhoda.

Ne všichni čtenáři toto chápou a práce jedněch je pro ně důvodem k útoku na jiné.

Na Štědrý den byl na Neviditelném psu zveřejněn článek Gity Zbavitelové o tom, že Izrael čekají čtvrté předčasné volby. Pro jednoho nejmenovaného zřejmě trolla se to stalo důvodem k útoku: Od Gity Zbavitelové se člověk něco dozví, prý na rozdíl ode mě, „žida z povolání“.

Nerad to píšu, je mi to líto, ale právě ve zmíněném článku se paní Gita dopustila v jednom detailu zásadní chyby. Napsala, že podle současných průzkumů by se už do parlamentu nedostali izraelští labouristé, stejně jako levicový Merec.

Pokud jde o labouristy, má pravdu. Těm poslední průzkumy preferencí předpovídají nula mandátů v budoucím Knesetu.

Ne tak ale levicové straně Merec. Průzkumy uskutečněné od 8. do 24. prosince 2020 jí přisuzují od 4 do 7 parlamentních křesel. Což je pro ni v každém případě úspěch, neboť nyní má v parlamentu tři zákonodárce. A hlavně – není to nula.

Chtěl jsem na tomto zdánlivém detailu ukázat, kam až může vést - na straně čtenářů - zaujatost snoubící se s nenávistnou obsesí: k zaslepenosti, sebeklamu, neschopnosti správného kritického úsudku. Na jedné straně zavilé odmítání všeho od autora A, na druhé pak bezmyšlenkovité přijímání opět všeho od autora B.

Možná si řeknete, proč se tím zabývám. Jednoduchá odpověď: když mohou oni, můžeme i my. (Čas od času je nutné říci, že „císař je nahý“.)