Izraelská vláda bojovala sedm měsíců o život kvůli neustálým kličkám premiéra Binjamina Netanjahua. V pondělí parlamentu došla trpělivost, a Izrael tak půjde 23. března ke čtvrtým předčasným volbám od dubna 2019.

Když se po těch letošních v březnu nechal do koaliční vlády s Likudem Binjamina Netanjahua vlákat předseda druhého nejsilnějšího uskupení Modrobílá Beny Ganc, učinil tak v dobré víře, že Izrael v době koronaviru potřebuje řádný kabinet. Netušil ale, jaký mistr triků a manipulací Netanjahu je, třebaže ho všichni varovali. Měl pocit, že si v koaliční dohodě prosadil dostatek pojistek, které zemi zajistí demokracii a stabilní vládu.

Když „vláda národní jednoty“ konečně v květnu vznikla, Netanjahuovi zrovna začínal soudní proces, v němž je obviněn ve třech kauzách z korupce, podvodu a zneužití důvěry veřejného činitele. Podle koaliční dohody se měli oba předsedové největších stran ve funkci premiéra po půldruhém roce vystřídat a Netanjahu si vynutil první termín. Kdyby totiž přišly další předčasné volby a premiérem byl zrovna Ganc, zůstal by jím až do nového hlasování a Netanjahu by stál před soudem jako obyčejný občan.

Netanjahu nechtěl premiérství nikdy Gancovi přenechat. Celých sedm měsíců existence vlády ho přehlížel, upřednostňoval sám sebe a zatajoval mu informace – Ganc jako vicepremiér a ministr obrany dokonce nevěděl ani o chystaných mírových dohodách s arabskými státy. Kvůli porušení předvolebního slibu, že nepůjde do vlády s obžalovaným Netanjahuem, se mu rozpadla Modrobílá a část jí odešla do opozice. Ve vládě panovala nedůvěra a nepřátelství. Modrobílá se půl roku hádala s Netanjahuem o rozpočet na letošní a příští rok, který musel být schválen do 23. prosince, aby se Kneset automaticky nerozpustil. Ganc se nakonec s Netanjahuem dohodl na přijetí nového zákona, který by termín schválení rozpočtu prodloužil. Když ale naznačil ochotu i k dalším ústupkům, došla trpělivost některým poslancům Modrobílé i Likudu; dohodnutý zákon neschválili, a poslali tak Izrael k volbám. Ani lidé už vládě nevěřili – Netanjahua považuje za nedůvěryhodného politika 62 % Izraelců a Gance 60 %.

Beny Ganc tak zřejmě v politice končí. Ztratil skoro všechny voliče a místo dubnových 35 mandátů dnes průzkumy připisují jeho Modrobílé sotva šest, a strana se tak pohybuje na hranici volitelnosti. Zatímco v prvních měsících roku si ho jako premiéra přálo okolo 40 % Izraelců, dnes jsou to jen čtyři procenta.

Březnové volby se nezamlouvají ani Netanjahuovi. Nákaza se stále šíří, a přestože Izrael začal před několika dny očkovat, účinky se do březnových voleb neprojeví tak výrazně, aby Netanjahu mohl v předvolební kampani tvrdit, že Izrael zachránil. Ekonomika se propadá, 800 000 lidí je bez práce, další volby budou stát státní pokladnu tři čtvrtě miliardy dolarů a Netanjahu se nemá čím chlubit. Navíc bude v únoru pokračovat jeho soudní proces, kde bude muset být fyzicky přítomen; bude sice jistě usilovat o odročení, ale když se mu to nepovede, budou voliči vidět v televizi skoro denně premiéra na lavici obžalovaných.

Další problém představuje významná změna na politické scéně. Z Likudu vystoupil dlouholetý Netanjahuův kritik a soupeř, oblíbený politik Gideon Saar, založil stranu Nová naděje a hned k němu zběhlo několik členů Likudu i Modrobílé. Průzkumy ukazují, že by mohla ve volbách skončit druhá. Posiluje i opoziční Nová pravice Naftaliho Beneta. Likud by místo jarních 36 křesel dnes podle anket získal jen 28. Saar a Liberman s ním do vlády nepůjdou, a i kdyby náhodou svolil Benet, nebude to na většinu v parlamentu stačit ani s Netanjahuovými tradičními náboženskými spojenci. Naopak Saar s Benetem by dohromady získali víc hlasů než Likud, a protože jejich strany jsou ostře pravicové, odčerpají mu voliče. Jestli Likud nevyhraje přesvědčivou většinou, bude to Netanjahuův konec. Neměl by žádnou naději, že by mu parlament mohl udělit imunitu před trestním stíháním, o kterou už dlouho usiluje.

Většinu v Knesetu by však zatím nezískali ani všichni Netanjahuovi odpůrci dohromady – tedy strany Saara a Beneta, bývalý člen Modrobílé Existuje budoucnost Jaira Lapida, strana Izrael, náš domov Avigdora Libermana a Gancova Modrobílá. Dnes by dosáhli na 60 mandátů, ale protože k většině je jich třeba jen o jeden víc, stačí, aby v následujících měsících některému subjektu mírně vzrostly preference.

Izraelská levice je mimo hru. Strana práce na jaře vstoupila do vlády národní jednoty, ztratila většinu voličů a dnes má v Knesetu jen tři poslance, kteří spolu nemluví. Podle současných průzkumů by se už do parlamentu nedostala stejně jako levicový Merec. Ale volby jsou ještě daleko – zdá se však, že se odehrají výhradně mezi pravicovými nebo středopravicovými subjekty.