Horší než vraždy je tvrzení, že s islámem nesouvisí

Svět je otřesen hromadnou vraždou. Teroristé za pokřiku „Alláh je veliký“ postříleli novináře a pak jeden zvolal „Pomstili jsme proroka Mohameda“. Jenže od muslimských autorit slyšíme, že ten čin nemá s islámem nic společného. To je problém. Z teroristického útoku se společnost časem probere. Ale neochota muslimů přiznat, že terorismus se opírá o islám, signalizuje cosi hlubšího. Kdy jste viděli muslimy protestovat proti terorismu tak silně, jako se bouří proti skutečným či domnělým urážkám Proroka?

Prezident Zeman tvrdí, že největším bezpečnostním rizikem pro nás je radikální islám. A i když je kritizován za to, že bagatelizuje rizika Putinova imperialismu, svými argumenty ho podporují sami muslimové. Kdo nevěří, ať si přečte prohlášení Ústředí muslimských obcí v ČR k útoku v Paříži.

Ten dokument působí jako kolovrátek. Za prvé: čeští muslimové co nejostřeji odsuzují hanebný útok extremistů. Za druhé: volají po zdrženlivosti, smířlivosti a úměrnosti. Ale hlavní je až za třetí: podobné jednání nemá s islámem nic společného. Ano, je to stále totéž. Terorismus, který se sám zaklíná islámem, nemá v podání muslimů s islámem nic společného.

To je jádro problému. Tři džihádisté vystřílejí redakci francouzského liberálního časopisu, křičí při tom „Alláh je veliký“ a „Pomstili jsme Proroka“, ale muslimové tvrdí, že s islámem to nesouvisí. Myslí to vážně? Tvrdí, že sám Prorok se na urážky své vlastní osoby díval shovívavěji. A západní multikulturalisté stále opakují „islám je mír“. Dejme tomu, že mají pravdu. Ale tato pravda je v kontextu současného napětí irelevantní. Relevantní je přece to, jak se muslimské elity i hlavní proud staví k faktu, že už léta se vraždí ve jménu islámu.

Tvrdí-li, že terorismus s islámem nic společného nemá, mohou tím přesvědčit sami sebe, ale jistě ne většinu společnosti, jejíž součást tvoří. Jsou citliví už na slova jako islám či Prorok, což lze pochopit. Ale teď nejde ani o slova, ani o víru, ani o její dogmata, ale o reflexi problémů vlastní komunity.

Na webu je argument: „Vždy se lze odvolat na korán a začít masakr. Odvolat se na Krista a začít masakr je nemožné.“ Ale vždyť to je či aspoň bylo možné. Tvrdila snad Evropa za křížových výprav (kdy křižáci vraždili Židy v Evropě, východní křesťany v Konstantinopoli i muslimy ve Svaté zemi), že se nezaštiťuje Kristem? Rozdíl je „jen“ v tom, že dnes to hluboce reflektujeme. Tím spíše se musíme ptát: kde je stejně hluboká a emocionální reflexe násilí páchaného ve jménu islámu?

„Žádné činy extremistů ani z jedné, ani z druhé strany nás nezastaví v našem úsilí hlásat pravdu,“ říkají čeští muslimové. Pozoruhodné. Teroristé zaštiťující se Alláhem a Prorokem vyvraždí redakci časopisu, leč muslimové hovoří o „extremistech z jedné i druhé strany“, jako by šlo o ekvivalenci. Slyšeli jste o případu, kdy teroristé zaštiťující se Kristem vystříleli mešitu či redakci muslimského časopisu? Možná to média tají. Ale teď vážně. Argumenty o morální ekvivalenci, „na obou stranách konfliktu“ či „spirále násilí“ známe od Palestinců na adresu Izraele. Jak nyní zjišťujeme, začínají se přesouvat i do Evropy. Sledujme je pozorně.

LN, 9.1.2015