Naše i zahraniční média přinesla v pátek (4/12) dopoledne zprávu o tom, že ve (Velké) Káhiře došlo k bombovému útoku s asi šestnácti mrtvými (čísla se liší). Další lidé byli zraněni. Místem tragédie je jeden z tamních nočních klubů (restaurace a bar) na předměstí Gízy (Agouza district).

První, co asi každého okamžitě napadlo, bylo: další teroristický útok. Přiznávají to i některá egyptská média, že zpočátku byl čin připisován teroristům. Což by byla zpráva více než špatná.

Později se ukázalo, že to nebyli teroristé, ale že šlo o kriminální čin. Některé informace hovořily o neshodách mezi zaměstnanci, jiné o propuštěném zaměstnanci, který se snad mstil, další o zhrzených hostech, kteří nebyli vpuštěni dovnitř*.

To je v kontextu toho, proč o tom píšu, vedlejší. Podstatné je, že nešlo o zvůli tamních teroristů.

A přiznejme si: nezpůsobila tato skutečnost podvědomou úlevu? Za sebe říkám, že ano. A je tomu tak v poslední době vždycky, když se ukáže, že za hrůzami, při nichž umírají nevinní, nestojí teroristé. Týká se to i Izraele. Tam je arabský teror na denním pořádku a když se pak ukáže, že výjimečně šlo o akci kriminálníků, člověk si vydechne.

Je to přitom paradoxní: kdyby to dnes v Gíze byl teroristický atak a zemřel při něm stejný počet lidí, vnímali bychom to celé jinak. Hůř, s většími obavami a větší beznadějí. Je to pochopitelné, ale přitom podivné: mrví jako mrtví.

Přesto kdesi uvnitř cítíme, že kriminálníci nám dávají jakousi prapodivnou naději, že svět s nimi je přece jenom bezpečnější než s nevyzpytatelnými vrahy z řad teroristických geril.

V nadsázce řečeno: že bude náš svět fungovat tak, že obyčejní zločinci budou představovat jen malé zlo stojící ve stínu velkého zla, terorismu, to nás před několika málo desetiletími snad ani nenapadlo. A je to tady.

Čím bezpečnější a mírovější svět se snažíme budovat, tím se ten svět zdá bezpečný a mírový méně a méně.

* Podle Aktualizace 3 serveru Ahramonline z doby kolem 12,30 SEČ (4/12) je to zatím nejpravděpodobnější možnost.

Stejskal.estranky.cz