V půl desáté večer se v rozhlasových zprávách ozvalo: „Škoda Auto nebude sponzorovat mistrovství světa v hokeji, pokud se bude konat v Bělorusku. Tiskový mluvčí oznámil, že pro firmu je důležité dodržování lidských práv.“ Div jsem nespadla ze židle, jak jsem se zaradovala – něco takového bych byla skutečně nečekala. Důsledky asi znáte: hokejové mistrovství světa se v Minsku opravdu konat nebude. Pořadatelé oznámili, že by to bylo vzhledem k situaci příliš nebezpečné. Komentáře mluvily o tom, že kvůli covidu – no, nevím, spíš soudím, že rozhodnutí padlo kvůli odepření sponzoringu a slova o „nebezpečí vzhledem k situaci“ byla diplomatickou výmluvou.

Velice se kvůli běloruským protestujícím trápím. Pro média nejsou každotýdenní demonstrace moc atraktivní. Je tu přece pandemická pohroma, Spojené státy mají nového prezidenta, jehož zvolení a nástup provázely jevy, jaké Amerika dosud neviděla, jsou tu další události. Běloruské ženy, které demonstrují v sobotu, nedělní demonstrace, pondělní pochody důchodců – to se opakuje každý týden a prezident neprezident Lukašenko neustupuje, co nového se o tom dá napsat? Nu, dalo by se, Lukašenkovy bezpečnostní složky zatýkají, bijí, mučí a vězní jejich účastníky… Ale i to se pořád jen opakuje, týden co týden, a čtenáři a posluchači chtějí něco nového.

Nelze pochybovat o tom, že přemístění hokejového mistrovství světa z Běloruska zasáhlo Lukašenka opravdu na citlivém místě: je vášnivý hokejový fanda, budovatel stadionů a hostit mistrovství světa mu dodávalo pocit, že pro svůj národ zajistil to nejlepší, co může být. A také to samozřejmě byla pocta a mezinárodní uznání. To se teď rozplynulo.

Ti protestující mají samozřejmě radost, vždyť když se o Bělorusku píše, nikdo neopomene aspoň zmínku o loňských pochybných volbách a lidé se ve světě dozvědí o jejich snaze. Ta je obdivuhodná – docela by mě zajímalo, jak dlouho by jinde vydrželi tak dlouho souvisle dávat najevo nesouhlas a za tak strašných podmínek. Jistě, nejsou to milionové ani statisícové demonstrace, to by při takové míře represí vůbec nebylo možné, ale tím spíš jde o obdivuhodnou vytrvalost.

O tom, že loňské volby nebyly férové, těžko může soudný člověk pochybovat. Jenže co s tím může demokratický svět dělat? Sankce byly uvaleny, ale Lukašenko vede svou: je to všechno nepřátelská propaganda a basta. Pochopitelně: byly to už několikáté volby, jejichž reálné výsledky byly jiné než ty oficiálně vyhlášené. Tentokrát však míra trpělivosti přetekla a společnost se odhodlala k protestu. A demokraticky smýšlející lidé přece jen něco dělat mohou. Mohou aspoň dopisy projevovat solidaritu s běloruskými protestujícími. Aby ti lidé věděli, že na ně jiní myslí, že s nimi souhlasí a sympatizují. Je to v tak beznadějné situaci rozhodně veliké povzbuzení. A občas se naskytne i příležitost promluvit hlasitěji – díky Škodě Auto, že to udělala.

LN, 22.1.2021