Otázka za milion: komu teď fandit v Libyi?

Trvalé a udržitelné příměří. Ta slova znějí nadějně, ač to pak v praxi nemusí vypadat hezky. Třeba v Koreji, kde „trvalé a udržitelné příměří“ funguje už 67 let tak, že jeho linie kopíruje průběh válečné fronty. Teď se však dovídáme, že o „trvalém a udržitelné příměří“ pro Libyi, tedy o rozdělení sfér vlivu v této zemi, jednají Rusko s Tureckem. Vyrukovala s tím televize al-Džazíra, u nás list Právo. A už se nabízí základní otázka. Je to dobře, nebo špatně?

Libye je příkladem země, kde ta otázka nemá velký smysl. Zkuste si ji položit sami. Komu v Libyi fandíte? S jakou partou se tam solidarizujete? Je větší šancí pro existenci a stabilitu Libye mezinárodně uznávaná vláda Faíze Sarrádže, či vojáci maršála Chalífy Haftara? Bylo by docela zajímavé vědět, kolik lidí by bylo vůbec s to odpovědět, natož kolik z nich by dokázalo odpověď podložit nějakými argumenty.

Realita je taková, že Turecko podporuje Sarrádže a Rusko Haftara. K tomu je třeba dodat, že Turecko nereprezentuje klasický Západ (ač je členem NATO) a Rusko ideologický Východ (ač se jeho strategické zájmy moc neliší od zájmů Sovětského svazu). K realitě dodejme ještě něco. Za Haftarem stojí nejen Rusko, ale i Egypt, Francie či Spojené arabské emiráty, A za Sarrádžem stojí nejen Turecko, ale i Itálie či Katar.

Pátráte-li po kořenech nynějšího chaosu v Libyi, položte si otázku, kdy naposled v Radě bezpečnosti OSN Rusko pomohlo Západu. Bylo to v roce 2011: Moskva neblokovala humanitárně zdůvodněnou akci Západu proti Libyi, ale pak se vyděsila, když ta operace vedla ke svržení režimu již zpacifikovaného Kaddáfího. Za onu skoro dekádu se z Libye stal symbol chaosu, východiště migrační trasy přes Středomoří, zlomový bod pro roztržku Západu s Ruskem i symbol politické slepoty – neschopnosti dohlédnout důsledky vlastních činů.

Výsledkem je pak situace, kdy si v Libyi dělí Moskva s Ankarou zóny vlivu. Jedna věc je říkat, že je to špatně. Ale jiná věc je říci, kdo a jak by to udělal lépe.

LN, 28.7.2020