Místo fatalismu španělské chřipky sílí pnutí

Sledujete zprávy z Nizozemska? Asi moc ne. Ale tato stála za to. O víkendu tam lidé zaútočili na testovací centra a policii. Zní to šíleně, útočit na něco, co slouží boji s pandemií. Připomíná to napadání lékařů ve vyloučených lokalitách (no-go zónách), přitom se odehrává v kultivované oblasti a zemi. Ale v zemi, jež 76 let po válce zavedla de facto válečná opatření: plošnou uzávěru a zákaz nočního vycházení.

Ta zpráva uvádí čerstvější informaci. Úhrnný globální počet nakažených virem SARS-CoV-2 (nebo čínským koronavirem, proč to neříkat, když už Čapek psal v Bílé nemoci o pejpinském malomocenství) překročil sto milionů. To číslo působí nesmírně, odpovídá populaci Egypta (jen patnáct zemí má sto a více milionů obyvatel). A též nutká ke srovnávání. Třeba se španělskou chřipkou z let 1918–1920, kdy už byla jakž takž věrohodná data. Jenže to srovnání není černobílé.

Sto milionů lidí je ohromné číslo, ale je to jen o fous víc než jedno procento obyvatel planety. Španělská chřipka postihla podle odhadů 500 milionů lidí (20–50 milionů jich zahubila), a to v době, kdy žily dvě miliardy pozemšťanů, zatímco dnes je jich skoro osm miliard. Takže čísla ze španělské chřipky musíme násobit čtyřmi, aby byla srovnatelná s dneškem.

Jenže to hlavní se netýká jen čísel. Za španělské chřipky už byly karantény a nosily se roušky (na Wikipedii je snímek z USA z roku 1918: muž bez roušky není puštěn do tramvaje), ale hlavní úsilí mířilo na péči o prokázaně nemocné. Kdežto pandemie korony působí na sílící část západní společnosti tak, že hlavní úsilí míří na potenciálně nemocné, leč dosud zdravé, na to, aby zůstali nenakaženými i za cenu dosud neslýchaného omezení svých svobod a životů. Za španělské chřipky i v Čapkově Bílé nemoci západní společnosti propadaly spíše fatalismu. Dnes v nich bují neurózy a pnutí. I proto útok na testovací centra v Nizozemsku může ilustrovat zprávu o tom, že globální úhrn nakažených dosáhl 100 milionů.

LN, 28.1.2021