Stává se již pomalu pravidlem, že se voliči na Západě často nerozhodují podle svého osobního přesvědčení, ale naopak svou volbu označují za volbu „menšího zla“. Jako by jim politický systém nenabízel ani nic jiného.

Výsledky rakouských prezidentských voleb ukázaly, že se voliči přiklonili na stranu staršího kandidáta, který sice podle řady z nich nebyl lepší než jeho soupeř, ale nabízel „menší zlo“. Kandidát zelených se profiloval jako výrazně proevropský a svého soupeře označil za nebezpečného, protože by údajně rád vyvedl Rakousko z EU.

Vítěz voleb Alexander Van der Bellen nabídl Rakušanům „klid a pořádek“ a jeden z prvních komentářů rakouského tisku se nese v duchu toho, že voliči zvolili místo „domu hrůzy“ na dalších šest let cestu „spacím vozem“. To je podle mne naprostá trefa do černého. Přesto je nutné zmínit, že Rakousko nemá prezidentský systém a pozice jeho prezidenta je podobná pozici našeho. Příští vláda vzešlá z parlamentních voleb, které Rakousko čekají pravděpodobně v květnu příštího roku, může ale z výsledků prezidentských voleb těžit, protože Van der Bellen se několikrát vyjádřil tak, že by nejmenoval vítěze kancléřem, pokud by to byl vítěz ze strany Svobodných. Proto se očekává, že poražení lidovci a socialisté se proti Svobodným opět spojí a vytvoří vládu i po těchto očekávaných volbách.

Je tak otázkou, zda právě tento předpokládaný vývoj nebude pro stranu Svobodných impulsem k tomu, aby se nepokusila ve volbách uspět takovým způsobem, aby nemohla být při sestavování vlády obejita. Je proto možné, že v rakouském „spacím vagónu“ nebude až zase tak velká nuda.