Nabídka služby v bundeswehru má plusy i minusy

Služba v německé armádě má u nás neblahý zvuk. V lepším případě připomíná „Prajzáky“ z Hlučínska, odváděné do wehrmachtu. V horším Igora Moravce, syna protektorátního ministra osvěty, jenž bojoval u zbraní SS a po válce byl popraven. Fakt, že nabídka služby v bundeswehru na tyto pocity nenaráží, dokládá zásadní posun v Evropě za tři generace: Německo už není vnímáno jako vojenská hrozba. Zato naráží jinde. Jednak na otázku, zda může občan jednoho státu sloužit v armádě státu jiného, i když jde o spojence v NATO i EU. A na otázku „lidských zdrojů“. Dá-li bundeswehr „nabídku, která se neodmítá“, nevysaje tím právě ty specialisty, které by česká armáda mohla potenciálně využít?

Role bundeswehru vypovídá o vývoji Spolkové republiky víc než politické deklarace či gesta. Ta armáda vznikla deset let po porážce nacismu, ještě s cejchem rizika. Ale byla schopná. Paradoxem je, že o tři generace později, když už Německo pevně zakotvilo v demokratické EU, je bundeswehr společenským otloukánkem a Spolková republika umanutě pacifistickou zemí s de facto nebojeschopnou armádou. Vzniká dojem, že personální krizi v armádě (stále méně rekrutů) řeší podobně jako demografickou krizi v civilním sektoru (stále nižší porodnost): místo změnou domácí politiky dovozem migrantů či náborem zahraničních rekrutů.

I proto se u nás možnost služby v bundeswehru hodnotí brýlemi dneška. Nejsou to zadní vrátka k profesionální evropské armádě? Kdyby se tak chovaly všechny armády v Evropě, kdyby problémy s „lidskými zdroji“ neřešily změnou domácí politiky, ale přetahováním se o specialisty, postupně by oslabovaly armády loajální ke státům a posilovaly by profesionální armády loajální ke svým chlebodárcům.

Něco podobného už tu bylo před 400 lety. Vždyť slavný moravský pluk na Bílé hoře tvořili většinou němečtí lancknechti najatí za peníze moravských stavů. Teď nabízí službu jiným lancknechtům – i českým – bohatý bundeswehr. Záleží na našem politickém rozhodnutí.

LN, 29.12.2018