CDU nechce přistoupit na trvalé koalice s levicí

Předávání moci v Německu působí jaksi nezvykle. Však je to dávno, kdy naposledy odcházel státník vládnoucí tak dlouho jako Adenauer, de Gaulle, Thatcherová či Kohl. Německý novinář a mediální manažer Gabor Steingart píše: „Angela Merkelová už moc nad CDU odevzdat zkusila. Ale nezdařilo se jí to. Moc se k ní vrátila jako kočka, kterou někomu věnujete, ale ona si stejně najde cestu domů.“

Dění v Durynsku (poslanci zvolili premiérem liberála, leč pomocí hlasů z CDU, FDP a AfD) dosavadní předávání moci rozmetalo. Annegret Krampová-Karrenbauerová je de facto ze hry a objevují se jména jako Laschet, Merz či Spahn. Jenže tady nejde jen o jména, nýbrž o celý postoj k německému elektorátu. A ten se vyvíjí asymetricky.

Když odcházejí voliči od sociální demokracie k Zeleným či postkomunistické Levici, není to pro ni katastrofa. Ty tři party spolupracují a červeno-rudo-zelené koalice vládnou již ve čtyřech spolkových zemích. Jenže odcházejí-li voliči od křesťanské demokracie k AfD, je to velký průšvih, neboť ostrakizace AfD jakoukoliv spolupráci vylučuje (viz Durynsko). Co s tím? Má se CDU sama odsoudit k trvalým koalicím s SPD, Zelenými, ba postkomunisty? Právě Friedrich Merz jí chce vrátit přitažlivost pro tradiční pravicové voliče.

Již citovaný Steingart vidí ve sporu o směřování CDU znak širšího pnutí: stranická vedení se míjejí s řadovými občany i straníky: „Vedení CDU se bojí Merze, neboť je ve stranické základně oblíben. A stranická základna miluje Merze proto, že se ho obává establishment.“ Navíc to, co se děje v CDU při předávání moci, je jen vrcholek ledovce. Šéfka americké sněmovny Pelosiová v Mnichově varovala, že účast firmy Huawei v Evropě znamená „zvolit si autokracii před demokracií“. Jenže podle demoskopického ústavu Allensbach se Němci bojí něčeho jiného: 78 procent jich je pro kamerový dohled ve veřejných prostorech. To není postoj vyvážený z Číny. To je odkaz éry Angely Merkelové.

LN, 18.2.2020