Madrid se řídí zákonem, ale získá si tím Katalánce?

Rozsudek nad katalánskými separatisty přesahuje hranice Španělska. Stačí se podívat, jak brexit cvičí se Severním Irskem či Skotskem. A i když se italská Liga severu přejmenovala na Ligu, nikdo nezaručí, že po odchodu z vlády zase neobjeví téma „malých vlastí“, penězovodů, ba separatismu. Další příklady si najde každý sám.

Španělsko vede, neboť kauzu separatismu dotáhlo nejen k referendu a policejnímu zásahu před dvěma lety, ale i k soudnímu řešení teď. Bývalý katalánský vicepremiér půjde do vězení na 13 let, jiní členové regionální vlády na 10–12 let. Je to dobře, či špatně? Jednoznačná odpověď schází.

Z hlediska puntičkářů postupuje Španělsko přísně, leč korektně. Dnešní katalánský premiér Torra namítá, že uspořádat referendum není zločin. Jenže si může s Napoleonovým ministrem Fouchém říci: „Bylo to horší než zločin, byla to chyba.“ Před dvěma lety se katalánští separatisté předvedli jako amatéři a chaoti. Dokázali uspořádat referendum, ač ho zablokoval ústavní soud. Dokázali v něm vyhrát. Ale pak nedokázali říci, co to znamená – jestli vyhlašují, či nevyhlašují nezávislost.

Ale to nic nemění na problematickém postoji španělských úřadů, jež ty amatéry trestají jako vlastizrádce. Stále platí, co jsme napsali před dvěma lety, když jsme citovali Šimečkovu knihu Obnovení pořádku. I když čs. normalizace nesouvisí s dnešním Španělskem, i když tam se obnovuje pořádek v demokratické zemi, i když se kroky španělských úřadů opírají o legalitu, jejich legitimita je v očích mnoha Katalánců pramalá.

Otázka zní, co je pro Madrid cílem. Zda prosadit svou moc i právo, nebo získat loajalitu Katalánců.

LN, 16.10.2019