Realita, nebo jen strašák?

Nepřijímám tvrzení, že svět je ve studené válce, a odmítám návrat k takovému uspořádání světa, které si válečníci jako John McCain a Jens Stoltenberg úpěnlivě – ale bohužel úspěšně – přejí.

Faktem ovšem je, že, ruku v ruce s vnitřním uvadáním Západu se vztahy mezi Západem a Ruskem po léta průběžně zhoršovaly. Rozdílné přístupy k událostem na Ukrajině v roce 2014 je pouze prudce a rychle vyostřily.

Západ, opilý svým vítězstvím ve studené válce, se vžil do role určujícího světového hegemona a namísto trpělivých pokusů přitáhnout postsovětské Rusko do mechanismů hospodářské, politické i bezpečnostní spolupráce, chybně zvyšoval na Rusko tlak a posouval hranice NATO na východ. Vyvolání chaotické a kolizní atmosféry na Ukrajině nelze v tomto kontextu chápat jinak než jako formu barometru, kterým si Západ nerozvážně testoval aktuální sílu a odhodlanost Rusů. Nesmyslné a pro všechny zničující západní ekonomické sankce vůči Rusku dále pouze přilily olej do ohně a prohloubily příkop vzájemné nedůvěry.

To vše nemohlo ze strany Ruska zůstat bez odezvy a tato velmoc – ke zděšení Západu – reagovala. I vstup Rusů do řešení syrského konfliktu, ve svých souvislostech a se všemi svými důsledky, byl krokem, o který si Západ „koledoval“ podobně jako na Ukrajině.

A všimli jsme si, jak běžnými slovy se za poslední dva roky stala v každodenní mluvě slova „bude válka“? Až se zdá, že obnovení reálné atmosféry strachu z války mezi obyčejnými lidmi bylo způsobeno západními politickými elitami cíleně.

Kromě zbytečného vytváření vůči nám nepřátelské, možná i třaskavé, nálady uvnitř Ruska (což by v našem zájmu být nemělo, a přesto k tomu Západ tak cíleně přispívá) vyhovuje zhoršování vztahů Západ – Východ politice „zahánění do jednoho stáda“ a v Evropě slouží jako motor bezvýhradného utužování doktríny stále těsnější unie.

Západní – nepochopitelně válečnické – postoje vypadají jako prostředek, jak mezi svými spojenci opět „nastolit kázeň a disciplínu“ a zjednodušit uvolňování cenných zdrojů na zbrojení (které budou rády čerpat v rámci unifikovaných požadavků NATO vybrané západní zbrojařské firmy).

Nedivím se, že rychle se zhoršující atmosféra mezi velmocemi leckoho vede k paralelám se studenou válkou. Jakkoliv toto srovnání odmítám, vzpírám se mu a věřím v návrat zdravého rozumu do politiky, neskrývám své obavy a žádným velkým optimistou nejsem. I když to všechno dobře dopadne, překonat nově vytvořené stereotypy bude práce na desítky let dopředu.

Autor je člen správní rady IVK