Chci býti špatným prorokem. Protože když nebudu, jsme ve strašlivém maléru. V Německu a možná i v některé z dalších zemí vypuknou krvavé občanské války.

Ale policie a armáda však nebudou bojovat proti agresivním nelegálním přistěhovalcům příleži­tostně zabíjejícím kolemjdoucí, ale proti vlastním lidem, kteří se rozhodnou svou civilizaci a kul­turu bránit. Nejdříve manifestačně, poz­ději asi i konfrontačně. A v tu chvíli se prakticky projeví skutečnost, že balancujeme na ostří nože.

Všichni jsme viděli spoustu záběrů, kdy hordy nelegálních invazorů – Novoevropanů - zapa­lují zaparkovaná auta spořádaně žijících místních obyvatel – Staroevropanů. Na internetu je také početná řada dokumentů zachycujících fyzickou likvidaci policejních vozů a vhazování zapá­lených Molotovových koktejlů rozbitými okny na uvnitř sedící policisty. A oni, přestože jim jde prokazatelně o život, ustupují, před násilníky couvají.

Co to je za ochránce hranic ve španělské Ceutě, když vybaveni střelnými zbraněmi neza­brání tlupám dávekchtivých Afričanů překonat hraniční plot a navíc se od nich nechají polévat kyselinou, lidskými exkrementy a posypávat nehašeným vápnem?

Proč se vyzbrojení policisté nikde, kde vzniknou nepokoje vyvolané nelegálními nájezdníky, přiměřeně nebrání? Protože jim to zločinní politici zakázali.

Tento stav se však velmi brzy změní. Největšími nepřáteli současných vrcholných politiků v Evropské unii totiž nejsou statisíce nelegálních imigrantů, ale prostí občané. Jejich případní nevoliči! A s těmi bude nutno tvrdě zatočit.

I kdyby mezi desetitisícem demonstrantů bylo jen deset neonacistů, pro zmanipulované sdě­lovací prostředky to bude většina. A proti takovému „ohrožení demokracie“ je potřeba se bránit všemi prostředky. I střelnými zbraněmi.

Zbývá jen malá naděje, že se za již dramatické situace některý z vysoce postavených politiků chopí příležitosti a vyvolá záchranný „puč“. Ještě menší pravděpodobnost má „vzpoura“ pří­slušníků ozbrojených složek, kteří by odmítli střílet na vlastní lidi. Tragické zkušenosti ze světo­vých válek však ukazují, že některé národy rozkazy plní. Jakékoli.

Končím stejně, jako jsem začal: „Chci býti špatným prorokem.“